Bontuš

V nejkrásnější brněnské čtvrti, tedy kde jinde než v Žabovřeskách, žil ještě v polovině šedesátých let minulého století navýsost pracovitý dlaždič. Zatímco jeho kolegové občas dřepěli s cigaretou, rozbalovali svačinky nebo si dokonce odskočili do hospody, Vojta nekouřil, nepil a nechodil na obědy, až bylo vysloveno podezření, že snad vůbec nejí. Jen dláždil a dláždil a dláždil. Ale mělo to taky svou temnou stránku. V Žabovřeskách stále přibývalo těch, jimž se Vojta zjevil ve snu. A ať se dotyčnému zdálo naprosto cokoliv, Vojta mu do toho nekompromisně vpadl, řekl, že je Bontuš a poručil mu, ať ho dovede ke své spíži či k ledničce. A na tu se pak hladově vrhl. A po probuzení dotyčný shledal, že je opravdu do mrtě vyjedená. Ale dlaždič Vojta o ničem nevěděl a na Bontuše neslyšel. Ale nebyla to zas taková tragédie, protože každého ve snu vyjedl vždycky a zásadně jenom jedinkrát.

Pak se ale Vojtovi přihodilo, co se stává většině z nás. Oženil se a v jeho životě zavládl naprosto jiný řád. Najednou si nosil do práce svačinky, seděl na dlážce a dlouho a s potěšením pojídal tlačenku, klobásky, kuřátka a párky s kremžskou hořčicí a jablečný štrúdl a tvarohové koláčky a v poledne chodil ještě na obědy. A sem tam si taky koupil cigáro a několikrát večer ho dokonce zastihli v hospodě s celou řadou čárek na tácku. Ale dláždění mu už vůbec nešlo od ruky a stal se z něho ten nejlínější dlaždič.

„Jsem Bontuš,“ řekl ve snu a dotyčný už spěchal otevřít ledničku, ale Vojta důrazně zavrtěl hlavou a chtěl zavést na zahradu. Tu pak během toho snu celičkou pečlivě vydláždil. Jinému zas pokácel v sadě ovocné stromoví a během snu stačil celý vykácený sad osázet žulovou mozaikou. A po probuzení dotyčný shledal, že má opravdu celý sad vydlážděný. A pak se už v nejkrásnější brněnské čtvrti začaly zahrady a ovocné sady obracet v betonové, žulové, čedičové a travertinové dlažební plochy. A Vojta samozřejmě o ničem nevěděl.

Všem bylo jasné, že se musí rychle něco podniknout. Několik žabovřeských užských dalo hlavy dohromady a smluvili se a oklátili Vojtovi ženu a rozbili mu manželství. A hle, krátce poté, co se Vojta rozešel se svou ženou, přestal taky kouřit, pít a jíst a začal zas pilně dláždit a dláždit a dláždit.
A pak se ho už taky první Žabovřesčák dočkal ve snu: „Jsem James Bontuš, ukaž ledničku!“ Nu a po téhle noci si už zas všichni hlasitě oddechli.

Příští týden píše Jan Balabán.