Žádný jiný vědní obor neprovází taková schizofrenie jako ekonomii. Nejviditelnější je soupeření klasické ekonomie a Keynesových stoupenců. V rámci syntézy hlavního proudu se jazýček přiklání střídavě na tu či onu stranu vah. Pro vývoj ekonomie byla její vnitřní dialektika vždy přínosem, neboť objekt, který leží ve středu jejího zájmu, je stejně rozporuplný. Je to člověk. Je člověk rozumně uvažující bytost (homo sapiens), který se v otázkách hospodaření rozhoduje vždy správně (homo oeconomicus), nebo je racionalita člověka omezená? Povaha člověka předurčuje ekonomii k používání více metod zkoumání objektu svého zájmu.
Máme třeba mikroekonomii s optimalizačními úlohami předpokládajícími, že každý z nás dokáže mezi v hypermarketu řešit Lagrangeovy multiplikátory, a teorie her spoléhající na to, že člověk dokáže strategicky uvažovat několik tahů dopředu. Zároveň lze zjistit, že například inflační očekávání jsou spíše adaptivní než odvozená z rovnic nabídky, poptávky a reakční funkce centrální banky. Behaviorální ekonomie ukazuje spoustu dalších příkladů, kdy se lidé nerozhodují striktně racionálně.
Zpřesnění představy o povaze člověka a jeho ekonomického rozhodování stále častěji proniká do praxe. Mistrovství v této oblasti dosahuje marketing. Slovo „zadarmo“ jako by dokázalo paralyzovat lidský mozek. Nicméně i na finančních trzích se sofistikovanými instrumenty lze uplatnit poznatky behaviorální ekonomie. Všimli jste si, kolik stojí v průměru jedna akcie na amerických trzích? 25 až 50 dolarů. Právě to je rozmezí, které může přilákat nejširší skupinu investorů, ačkoli by mělo být jedno, jestli si koupíte 10 akcí za 40 dolarů nebo 2 za 200 dolarů. Zajímavý psychologický vliv má štěpení akcií, z něhož často lidé vyvozují víru v další růst jejich ceny, i kdyby se neobjevila žádná jiná informace měnící fundamentální hodnotu firmy.
Omezená racionalita člověka by měla být brána v potaz při hledání mechanismů, jež by snížily pravděpodobnost krizí. Finanční krize ukázala, že investoři jsou ochotni investovat do instrumentů, jimž nerozumí. Teď se vede diskuse o zvýšení požadavku kapitálové přiměřenosti bank. Tento krok lze chápat jako reakci na omezenou racionalitu managementu finančních institucí. Přes všechnu snahu ale dalším krizím nezabráníme. To bychom museli změnit lidskou přirozenost, jak podotkl bývalý šéf Fedu Alan Greenspan.
Autor je hlavním analytikem Patria Finance.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
