Lidé na celém světě se jimi léčí už tisíce let, ale jen zlomku z nich skutečně rozumí. Po letech nadšení z chemických léků dnes záhadné byliny zažívají zlaté časy. Na internetu koupíte léčivé čaje z nitra Amazonie nebo himálajských svahů, farmakologické firmy vysílají do pralesů skauty, aby pátrali po léku na AIDS nebo rakovinu. A domorodci se začínají přít s farmaceutickými bossy o to, kdo má vlastně právo na rostlinném bohatství planety vydělávat.
Reklamní stratégové farmaceutických firem by se od Josepha Meyera měli co učit. Pokud by ovšem jejich klienti měli dost odvahy. Jen málokdo z kolegů tohoto dávného amerického obchodníka s léky totiž dokázal riskovat při propagaci výrobků tak jako on. Meyer se se svým vozem potuloval před více než sto lety po Novém světě a vždy, když na nové štaci rozbalil stánek, lákal zákazníky krátkým představením. Vytáhl z bedny jedovatého chřestýše, před zraky diváků se jím nechal uštknout a pak vypil lahvičku zázračného „hadího oleje“. Podle legend se nikdy neotrávil a lék šel skvěle na odbyt.
Meyerův příběh je pro lidské soužití s bylinami typický. Obchodník se recept na svou tinkturu naučil od prérijních indiánů, kteří kořeny bělochům neznámé rostliny používali po staletí: na rýmu a bolení v krku, hadí uštknutí, hojení ran, záněty, pohlavní a kožní potíže i pro léčbu koní. Meyer udělal z kořene lihový odvar, proslavil jej a v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
