Mladá dokumentaristka Tereza Tara ve svých filmech inspiruje i varuje
Z debat po projekcích filmu Hormonální akvárium si jeho autorka
Tereza Tara
(1983) odnáší paradoxní zkušenost. Nejzvídavější publikum měla před měsícem ve Strakonicích, kde mezi diváky převládali muži; naopak s rozpačitými reakcemi se setkává mezi středoškolačkami, v nichž by téma snímku mělo rezonovat nejsilněji. Poselství filmu o škodlivých dopadech antikoncepce totiž koliduje s informacemi, které poskytují teenagerkám weby o antikoncepci.
„Ty žijí z inzerce farmaceutických koncernů,“
připomíná studentka třetího ročníku dokumentu na FAMU a dodává, že výrobci léčiv a kosmetiky nemají zájem, aby se kontroverzní účinky pilulek staly předmětem širší diskuse.
Inspirací jí před lety byly i dva články z tohoto týdeníku. Lékařka Helena Máslová psala o nekalých nátlacích farmaceutických firem na lékaře a biolog Jaroslav Petr popisoval čím dál běžnější změnu pohlaví rybích samců. Ta je podle vědců důsledkem působení hormonů z antikoncepce, vyloučených do řek a moří. Jejich dopad na klesající kvalitu mužských spermií se nezdá být zas až tak divokou hypotézou. Oba odborníci ve snímku také vystupují.
Tereza Tara však rozhodně nechce pilulku démonizovat. „Ve své době měla důležitou emancipační funkci a ve třetím světě je určitě i dnes vhodným nástrojem, kterým může žena regulovat počet potomků. Jde prostě jen o to, aby mladé holky měly dostatek informací k tomu, aby se k užívání tabletek mohly rozhodnout skutečně svobodně,“ říká režisérka, již o nutnosti osvěty přesvědčila i anketa, kterou pro potřeby filmu udělala na koupališti mezi dvanácti náhodnými respondentkami. Všechny s výjimkou jedné pociťovaly nějaké vedlejší účinky antikoncepce, ať už jde o ztrátu libida nebo výkyvy nálad. Jedna dokonce musela kvůli embolii pilulky vysadit. Všechny si však shodně myslely, že jejich negativní zkušenosti jsou výjimečné.
Odháčkované sektářky
Osvětovou práci předvedla Tara i ve školním cvičení V čem je háček?, v němž přinesla zpověď odpadlice od sektářského společenství Poetrie. V něm pod záminkou sebepoznávání a pod hlavičkou kurzů tantry či jógy vymývaly dívkám mozek stoupenkyně samozvaného guru Járy Dobeše. Podle svědectví autorčiny kamarádky zakladatel sekty své ovečky často osobně „odháčkovával“, přeloženo do normálního jazyka obyčejně znásilňoval. „Zajímalo mě, proč se inteligentní dvacetiletá dívka nechala zmasírovat tak manipulativním jednáním,“ říká Tara.
Film, který natáčí nyní, je velmi osobní. Jako příznivkyně celostní medicíny se jednoho dne probudila a nemohla vstát: bolela ji záda, měla oteklé nohy. V ordinaci jí ovšem lékař předepsal paralen a poslal ji domů. Posléze zjistila, že jde o špatnou činnost ledvin. Její film Let viny vypovídá o psychosomatických kořenech nemocí obecně a o osobní cestě za uzdravením změnou životního stylu. Tara si nasadila jiný jídelníček a začala řešit, co jí nemoc napovídá o životním období, v němž se nachází: „Nejde jen o léčení nemoci, ale o harmonizaci celého těla a duše".
Připravuje také dokument Kalado o japonském tanečníkovi Saiovi Kijimovi, žijícím střídavě ve Švýcarsku a Řecku, kde vyrábí loutky ze dřeva vyplaveného z moře a tři roky se už věnuje bojovému umění kendó. Soupeření s bambusovými meči věnovala autorka jednu pasáž filmu Ženy v boji, který režírovala nedávno pro brněnskou ČT. Chtěla v něm ukázat, že ženy, věnující se tvrdým sportům a bojovým uměním, nemusejí být maskulinními mužatkami. Kendó ji přitahuje i tím, že ukazuje cestu, jak transformovat nadměrnou agresivitu v rozvoj sebe sama.
Je jí sympatické, že v tomto sportu neexistují obranné taktiky. Jde jen o to překonat strach i proti silnějšímu soupeři. Laický názor, že rány dutým mečem nedopadají naplno, vyvrací čerstvou modřinou na lokti z tréninku. Stejně jako ve sportu, i v tvorbě přitom našla cestu, ze které odmítá sejít. „Dělám věci, které musím dělat a které považuju za důležité. Přes to nejede vlak.“
On-line rozhovor s Terezou Tara - 22.7. od 14:00 na www. respekt.cz.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
