Šumavské tajnosti a lži

Absolventský film Williama Leea odkrývá rodinné konstelace

Otec se synem sedí mlčky na břehu rybníka. Před chvílí mezi nimi došlo ke konfrontaci, při níž vyhřezly na povrch léta potlačované výčitky, a emoce by se daly ve vzduchu krájet.

Scéna z absolventského filmu katedry režie na FAMU s názvem Malé lži jako by vypadla ze snímku britského mistra komorních dramat Mikea Leigha. Na tuzemské místo vzniku upozorňují jen čeští herci a fotogenické lokace pošumavské krajiny. Nadčasový a univerzálně srozumitelný příběh o jizvách v rodinných vztazích totiž natočil Leighův krajan William Lee (1968).

„Film má hodně společného s architekturou,“ pomalu váží slova liverpoolský rodák, který žije v Praze od první poloviny devadesátých let s přestávkami už čtrnáct let. S obtížným jazykem, který piluje se svou českou manželkou, bojuje statečně a občasné chybné koncovky mu nezabraňují pouštět se i do filozofičtějších úvah.

Architektura, kterou v Anglii původně vystudoval, klade podle něj před pozorovatele na ulici vnějškovou podobu objektů, za nimiž se skrývá tušený vnitřní prostor. Také filmové médium nabízí divákům nekomplikovaný pohled na povrch dění, který ovšem doplňuje neviditelný interiér dramatických konfliktů. A právě nezpracované mezilidské tenze jsou katalyzátorem psychologického dramatu v Malých lžích…