Milující máma na zabití
Nový snímek Zdeňka Tyce El Paso není dokonalé filmové dílo. Dialogy občas šustí papírem, nevtíravě civilní režie má spíše televizní parametry. Tyto nedostatky mohou leckterého diváka udolat. Což by ale byla škoda, protože za nimi se skrývá silná autorská výpověď, která nemoralizuje, nelakuje skutečnost na růžovo ani neschovává před problémy hlavu do písku.
Nový snímek Zdeňka TyceEl Paso není dokonalé filmové dílo. Dialogy občas šustí papírem, nevtíravě civilní režie má spíše televizní parametry. Tyto nedostatky mohou leckterého diváka udolat. Což by ale byla škoda, protože za nimi se skrývá silná autorská výpověď, která nemoralizuje, nelakuje skutečnost na růžovo ani neschovává před problémy hlavu do písku.
Nevděčná řehole
V době, kdy se chomutovská radnice chlubí více než sta tisíci podpisy pod peticí schvalující exekuci sociálních dávek neplatičům, přichází do kin film, v němž hraje hlavní roli příběh podobné dlužnice. Tak trochu producentské i režisérské harakiri, zdálo by se. Zdeněk Tyc ovšem vždy rád plaval proti proudu. Se střídavými úspěchy. Už od jeho celovečerního debutu Vojtěch, řečený sirotek (1989) je nejvlastnějším tématem jeho filmů rebelantství, svobodomyslnost nebo odlišnost. Záhadný cizinec v podání skvělého Petra Formana tehdy v poetické, na postupy české nové vlny odkazující tragédii, zasazené do doby těsně po druhé světové válce, zčeřil vody v nepřístupné komunitě jihočeské vesnice.
Romantické outsiderství, existenciální rozjitřenost a pocit výlučnosti jsou pak životním programem protagonisty generačního filmu Žiletky (1992), z něhož dnes přežila hlavně hudba Filipa Topola. Komerční a kritický neúspěch frašky UŽ (1995), za kterou dostal Plyšového lva…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu