Editorial

Závěr minulého týdne opět trochu napnul nervy politikům. K událostem na Pražském hradě se vracíme komentářem Erika Taberyho (str. 11) a reportáží Jana Brabce a Ondřeje Kundry (str. 14–16). S volbou prezidenta, kvůli které jsme posunuli uzávěrku Respektu na poslední chvíli, souvisí i odklad vydání knihy Pavla Brázdy, které jsme původně avizovali na tento týden, ale z technických důvodů jsme ho museli přesunout na týden příští. Věřím, že naše zdržení pochopíte.

V tomto vydání Respektu se jako obvykle soustřeďujeme na důležité aktuální události, ale ve dvou případech se také vracíme do minulosti. Tím prvním je kauza privatizace Unipetrolu (str. 18–21),jíž pokračujeme ve slíbené sérii návratů k významným a mnohdy temným příběhům polistopadové doby. Jak píše Jaroslav Spurný: „Ještě nikdy nebyla česká veřejnost tak blízko očistnému odhalení velkých úplatků na špičkách moci, dnes je ale nucena zajímat se o jiné, stejně zajímavé tajemství: jak došlo k tomu, že ten ostře sledovaný a už už rozlousknutý, případ Unipetrol‘ nakonec tiše vyšuměl do ztracena.“

Tím druhým případem je jeden z klíčových momentů našich moderních dějin – 25. únor 1948. Za pár dní uplyne od toho data 60 let a my se k němu vracíme nejen komentářem (str. 10) a pohledem historika Jana Adamce (str. 56–57), ale především příběhem muže (str. 32–41), o němž dodnes víme tak málo. Marek Švehla pátral v archivech po stopách, které po sobě Klement Gottwald zanechal. V jednom z dopisů z roku 1919 líčí tento muž romanticky svou duši takto: „…tam uvnitř, tam nikdo nevidí, jak je tam pusto a prázdno. Zatímco zvenčí dělám ze sebe šaška, tu uvnitř moje lepší ,já‘ se ztrácí kamsi v dál…“ O třicet let později zasel pusto a prázdno do duše celého národa a Československo přivedl do otroctví sovětského systému.

Větší část lidstva včetně naší části Evropy trpěla po většinu minulého století bídou, nesvobodou nebo násilím, ale podle titulků světových novin se svět nelepší ani v 21. století. Týdeník The Economist (str. 24–26) na základě statistik však přesvědčivě dokazuje, že „ve skutečnosti se jiný a lepší svět právě v bolestech a křečích rodí“.

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení vám přeje

MARTIN M. ŠIMEČKA