Nevděčné povolání učitele

Noviny pravidelně píšou o učitelích v okamžiku, když si pedagogové stěžují, hrozí stávkou či u příležitosti publikování katastrofických výsledků jejich žáků nebo další ministerské reformy školství. Což se týká tisku obou zemí, jež jsou mi drahé, Francie i České republiky. V posledních dnech se tak pražské deníky znepokojují nad špatnými výsledky žáků čtvrté až deváté třídy v matematice a zároveň se podivují nad tím, že čeští učitelé patří k těm nejnespokojenějším na světě.

Ve stejném okamžiku si lze v pařížských časopisech přečíst, že nepokoj a reptání narůstá i v „mamutovi“, neboli sboru francouzských pedagogů, jak ho kdysi označil jeden socialistický ministr. „Mamut“ je hlavním zaměstnancem země a rekrutuje 1,7 milionu osob pohybujících se ve školství, tedy 6,8 procenta aktivní populace. Jde o stát ve státě se svou setrvačností, odporem ke změnám, ale i množstvím myšlenek a iniciativ, jak přizpůsobit školství výzvám 21. století.

Dokonalou ilustraci dnešního francouzského školství představuje film Mezi zdmi, jenž získal první cenu na festivalu v Cannes a momentálně běží i v českých kinech. Prohlásit něco podobného třeba o Venkovském učiteli nebo o posledních filmech mapujících problematiku českého školství bohužel nelze. Přesto si myslím, že většina z 275 000 českých učitelů by se v mnoha scénách tohoto francouzského filmu poznala.

Sdělení, že matematika a přírodní vědy mládež nepřitahují, není novinkou. Naše konzumní a informační společnost jim bez většího úsilí nabízí jiné zdroje uplatnění i zábavy. Díky mezinárodnímu průzkumu to nyní objevila Česká republika, v západní Evropě jde o dlouhodobou tristní realitu. Francouzští, němečtí, italští či angličtí žáci zkrátka nedosahují úrovně znalostí svých asijských vrstevníků a daleko více než Asijci se také vyhýbají vědeckým a technickým univerzitním oborům. Právě z důvodu nedostatku vědeckých pracovníků chce proto EU, kromě Německa, zavést systém „modré karty“, jenž by měl Evropě zaručit příchod zahraničních odborníků.

Jde o alarmující jev, který si ale v Praze i v Paříži dostatečně neuvědomujeme. Frustrace učitelů, obavy rodičů i dezorientovaná mládež by si totiž zasloužily daleko větší pozornost ze strany politiků, podobnou, jaká se věnuje řešení ekonomické a finanční krize či boji proti klimatickým změnám.

Autor je dopisovatelem deníku Le Monde.