Študáci a Francouzi

V pařížské škole si přistěhovalecké děti vypisují pro ně neznámá slova. „Co znamená lahodný?“ ptá se učitel francouzštiny. Nikdo neví, a tak kantor napíše na tabuli: Bill vychutnává lahodný cheesburger. „Cheesburger je hnusnej!“ ozve se černošský kluk a hned po něm dvě dívky: „Proč používáte ty divný jména? Proč Bill? Proč ne něco normálního, třeba Aiša nebo Ahmed?“

To je začátek snímku Mezi zdmi, který letos získal Zlatou palmu v Cannes. Nehrají tu známí herci a k tomu se dvě hodiny nehneme ze školní budovy, kde se sbor bílých francouzských pedagogů pere s puberťáky s africkými a asijskými kořeny. Jsou to dva oddělené světy: akurátní mladý francouzštinář François Morin učí třídu noblesní výrazy a gramatiku, která se rozvíjela po staletí ve vyšších vrstvách. Mladým raperům je to k smíchu: „Takhle nikdo nemluví!“ Když se puberta spojí s kulturní a společenskou averzí, je ve třídě peklo pro obě strany. Ale jsou chvíle, kdy tu zajiskří porozumění, inspirace, chuť učit se a sdílet.

Nová energie

Z filmů a knih na podobné téma by se daly sestavovat slovníky a většina jich rychle zapadne. Úspěch filmu Mezi zdmi navazuje na zájem o stejnojmenný román Françoise Bégaudeaua, který vyšel přede dvěma lety: jen ve Francii se ho prodalo sedmdesát tisíc výtisků. Skutečný…