Nepřekonaný „Lagarde-Michard“
Stejně jako několika českým generacím studentů při slově matematika naskočí „Běloun“, tak každý Francouz, který prošel střední školou, ví, co je „Lagarde-Michard“. Výuka literatury ve Francii se dlouho bez těchto šestisvazkových dějin zahrnujících období od středověku až po 20. století neobešla.
Stejně jako několika českým generacím studentů při slově matematika naskočí „Běloun“, tak každý Francouz, který prošel střední školou, ví, co je „Lagarde-Michard“. Výuka literatury ve Francii se dlouho bez těchto šestisvazkových dějin zahrnujících období od středověku až po 20. století neobešla. André Lagarde a Laurent Michard, profesoři literatury ze dvou významných pařížských lyceí, zpracovali na svou dobu unikátní učební pomůcku v padesátých a šedesátých letech, v reedicích pak knihy dosáhly mnoha vydavatelských rekordů.
Francouzi sice na Lagard-Michardovi vyrůstali, ale dnes se nad ním většinou ušklíbnou: jak zastaralé! Pravda, francouzská teorie literatury prošla od 60. let strukturalistickým vývojem, mnohem úžeji se propojila s lingvistikou, antropologií, filozofií a sociologií. Zavrhla spojování textů s životopisy autorů. Zavedla terminologické systémy, studenti začali být čím dál tím víc tlačeni ke schopnosti brilantní argumentace nad vypreparovanými úryvky literárních děl autorů, která pořádně nepoznali. Ale i tyto osnovy plné teorie jsou dnes už kritizovány a učitelé sami cítí potřebu vrátit školní literatuře maso a šťávu, kterou takový Lagard-Michard ještě měl.
Narodil se, zemřel…
Při všech slepých uličkách dnes francouzská škola vítězí nad českou v tom, že učí literární texty skutečně číst. Analýza…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu