Co s tou šlamastykou?
Prezident Sarkozy přijal bez mrknutí oka ruskou interpretaci své předchozí dohody s prezidentem Medveděvem, aniž by dal najevo alespoň rozpaky nad tím, že ruská interpretace ji převrací naruby a potvrzuje jeho údajný souhlas s okupací.
Luboš Dobrovský
(1932) je novinář a politik. Působil v Československém rozhlase a v době normalizace i v nejrůznějších dělnických profesích. Po roce 1989 byl mluvčím Občanského fóra, vyjednal odsun sovětských vojsk, vedl Kancelář prezidenta republiky Václava Havla, byl velvyslancem v Rusku a ministrem obrany.
Tak ministr Schwarzenberg charakterizoval na plénu OSN ruskou okupaci dvou odštěpeneckých gruzínských provincií. Zůstal sám, stejně jako před více než rokem v Mnichově, když dal po studenoválečnickém projevu ruského prezidenta Vladimira Putina na konferenci o globální bezpečnosti najevo, že obsah i forma onoho projevu posilují odhodlání dojednat naši účast na protiraketovém systému co možná nejrychleji.
Ta osamělost jasného pojmenování věci je nebezpečná. Nebezpečnější o to víc, že Evropská unie, jakož i Spojené státy prohrály diplomatický spor o Gruzii na celé čáře. Prezident Sarkozy přijal bez mrknutí oka ruskou interpretaci své předchozí dohody s prezidentem Medveděvem, aniž by dal najevo alespoň rozpaky nad tím, že ruská interpretace ji převrací naruby a potvrzuje jeho údajný souhlas s okupací.
Porážka v té věci je podstatnější než vážná chyba prezidenta Saakašviliho, který trestuhodně naletěl na letité ruské provokace. Je možná i podstatnějším důvodem k zamyšlení nad politikou Západu vůči Rusku než výhrůžky generálů a ruského prezidenta raketovými údery na naše a polské území.
Málo čtu o tom, co naše vláda po prvním lednu jako předsednická země EU s tou porážkou míní udělat. Banální sdělení tajných služeb, že se u nás prohánějí ruští špioni, je k smíchu v situaci, kdy český obchod s Ruskem organizuje bývalý plukovník někdejší Československé lidové armády, který v prosinci roku 1989 nabízel sjezdu družstevních rolníků svou tankovou divizi k ochraně socialismu a jenž si veřejně v tisku libuje, jak mu náš zastupitelský úřad v Moskvě pomáhá.
No ovšem, mohu být tázán, co tedy, „když jsem tak chytrej“, bych v té šlamastyce doporučil: Připadá mi nezbytné prosadit Schwarzenbergův postoj otevřeně pojmenovávající Rusko jako stát nebezpečně usilující o obnovu imperiálního vlivu v oblasti, kterou vojensky, politicky i ekonomicky ovládal někdejší Sovětský svaz, jako postoj unijní.
Partner, ne vyděrač
Bude to ovšem těžké. Odpor mnohých, od Berlusconiho přes Fica a Klause až k ministru Steinmaierovi, jakož i našich obchodních lobby bude silný. Nicméně nejen výhrůžky, ale zejména činy, okupace Gruzie, popírání teritoriální celistvosti Ukrajiny, budování nového, moderního ruského válečného loďstva, modernizace raket, vojenské spojenectví s diktátorem Chávezem, se Sýrií, obrana íránského jaderného výzkumu, posilování významu ruských ozbrojených sil jako instrumentu ruské zahraniční politiky, to vše mělo by vyústit v jasný požadavek: Chce-li Rusko být partnerem Západu, partnerem EU, musí nejprve přijmout partnerské, nikoliv staré sovětské normy chování. Dosud je Rusko nikoliv partnerem, ale vojensko-politickým vyděračem.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
