Lepší časy pro kojence
Když se novinářka Jean Liedloffová v 60. letech poprvé vypravila na expedici k venezuelskému indiánskému kmeni Yequánů, netušila, nakolik ji pobyt mezi nimi ovlivní. Každý ve skupině znal své místo, nikdo se necítil opuštěn a všichni se zdáli být šťastni.
Když se novinářka Jean Liedloffová v 60. letech poprvé vypravila na expedici k venezuelskému indiánskému kmeni Yequánů, netušila, nakolik ji pobyt mezi nimi ovlivní. Každý ve skupině znal své místo, nikdo se necítil opuštěn a všichni se zdáli být šťastni.
Ve srovnání s vyspělým světem Západu tu bylo něco, co vyvolávalo neodbytnou otázku: Co západní svět přehlédl, že jeho obyvatelé nejsou zdaleka tak šťastní? Kdy došlo ke zpřetrhání přirozených mezilidských vazeb, které vyvolalo dalekosáhlou citovou deprivaci? Právě tím se Liedloffová zabývá v knize Koncept kontinua.
V Americe vyšla poprvé v polovině 70. let, setkala se s nadšeným přijetím a ovlivnila celé generace rodičů. V té době byl v normalizačním Československu hlavní autoritou přes pediatrii Josef Švejcar – skalní propagátor sunaru a „moderního“ přístupu k dětem. O „fázi v náručí“ si čeští kojenci mohli nechat jen zdát. Ty doby jsou naštěstí pryč, změny proběhly i u nás. Částečně jistě i pod vlivem knihy, kterou si konečně můžeme přečíst i v češtině.
Frustrované matky
Jean Liedloffová se po první návštěvě vrátila do Venezuely ještě několikrát a začala postupně odhalovat příčiny pocitu vykořeněnosti u lidí ze Západu. Pustila se do srovnávání způsobů péče o novorozence u Yequánů a vytvořený model porovnávala s mechanismy péče o děti používanými…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu