Na Mallorce bylo levněji

Patří to k záhadám české ediční politiky: proč nejznámější esejistická kniha Georgese BernanoseVelké hřbitovy v měsíčním svitu z roku 1938 vychází česky až dnes? Vždyť jeho obdobně známý román Deník venkovského faráře z roku 1936 (proslavený filmovým zpracováním Roberta Bressona) u nás vyšel v překladu Jana Čepa hned rok po francouzském uvedení a stejně rychlé byly i překlady několika dalších knih z 20. a 30. let. Proč nám tedy zrovna jeho eseje zůstaly utajeny? Třeba i proto, že Bernanosovy Hřbitovy v dané době překvapily, dokonce zklamaly českou katolickou literární scénu.

Georges Bernanos (1888–1948) bývá charakterizován jako jeden z nejznámějších francouzských katolických spisovatelů a řadí se k největším romanopiscům 20. století. Jak ale ukazují i Velké hřbitovy v měsíčním svitu, autor je osobnost mnohem složitější a sympatická úpěnlivým hledáním správného pohledu na aktuální i nadčasové problémy. Jeho eseje přinesly ve své době nepříliš známé skutečnosti a s odstupem sedmdesáti let můžeme jen s úctou konstatovat autorův někdejší nadhled a prozíravost.

Poctivě a úporně

Pařížský rodák se roku 1934 se ženou a šesti dětmi odstěhoval do Palmy de Mallorca, hlavního města největšího z Baleárských ostrovů. Odjezd zdůvodňoval věčně chudý spisovatel tím, že je na Mallorce levněji než ve Francii; pozdější dlouhodobé pobyty v Brazílii a Tunisku ale už bude otevřeně hájit jako útěk z vlasti, k níž si udržoval raději jen platonický vztah. V roce 1936 vypukla ve Španělsku občanská válka. Bernanos se stává přímým svědkem krvavého „černo-rudého“ souboje, kde se rozhodovalo o osudu Evropy, a ačkoli byl původně přívržencem katolické linie, postupně prožívá zklamání a obrací se proti Frankovi.

Chvílemi střízlivě a jasnozřivě, pak zase bojovně a podrážděně, až ublíženecky sleduje okolní dění, „svatou válku“, jak ji nazývá, a snaží se hledat paralely v antice či Francouzské revoluci. Bez ustání varuje „svou“ Francii před temnou budoucností, která jí hrozí. Zpovzdálí sleduje vývoj ve své vlasti a často nevybíravě napadá kolegy literáty i politiky. Jeho metou je Bůh: „Neznámí souputníci, staří bratři, společně dojdeme jednoho dne k branám Božího království.“ Jeho ideálem je dětství: „Je hořkou ironií chtít vás přesvědčit či získat, a přitom si být v hloubi duše jist, že díl světa, který dosud lze vykoupit, patří pouze dětem, hrdinům a mučedníkům.“

Bernanos se v esejích poctivě snaží definovat základní pojmy lidství, zevrubně charakterizuje hlupáky, vojáky, kněží, chudáky či bohaté, hledá polehčující okolnosti pro katy i pro oběti. Sám několikrát zraněný veterán z první světové války a svědek bitvy u Verdunu pozoruje, jak válečný konflikt mění lidské priority, přístup k životu, cti, hrdinství.

Velké hřbitovy v měsíčním svitu jsou politickým pamfletem, ale i filozofickým esejem a výsostně literárním textem ze „staré školy“. Úporná a osobní pouť mystika a vizionáře Bernanose za pravdou je obdivuhodná.

Autorka je šéfredaktorka www.iliteratura.cz.

GEORGES BERNANOS: VELKÉ HŘBITOVY V MĚSÍČNÍM SVITU

Přeložil Jan Radimský, Dauphin a Vetus Via, 264 stran