Hledání otisků člověka
V nezměrné nabídce současné francouzské literatury se Patrick Modiano (1945) řadí k tomu vůbec nejlepšímu. Navzdory tomu (nebo právě proto), že se skoro s posedlostí vrací ke stejnému námětu. Je jím marné stopování identity, nemožnost dohledání detailů konkrétního osudu.
V nezměrné nabídce současné francouzské literatury se Patrick Modiano (1945) řadí k tomu vůbec nejlepšímu. Navzdory tomu (nebo právě proto), že se skoro s posedlostí vrací ke stejnému námětu. Je jím marné stopování identity, nemožnost dohledání detailů konkrétního osudu. Krajinomalba jeho knih je také stále stejná: Paříž doby válečné a poválečné. Dosud vydal asi pětatřicet románů a povídkových souborů, z nichž některé byly i zfilmovány, je autorem scénářů a písňových textů. Jeho střídmé, ale naléhavé a nevyřčeným dějem nabité knížky jsou důkazem toho, že literatura má i dnes ještě nějakou roli, opodstatnění a také budoucnost.
Vydání Modianova románu Dora Bruderová z roku 1997 je po dlouhé době prvním českým návratem ke spisovateli, který byl u nás – jako jeden z mála současných francouzských autorů – vydáván už v 80. letech.
Nevyřízené účty
Postava Dory Bruderové pronásledovala spisovatele dlouho a těžko říct, zda se s ní ve stejnojmenném románu navždy vypořádal. Sám někde v polovině knihy připomíná, že se mu tatáž dívka, jen pod jiným jménem, zjevila už v prvotině z konce 60. let La Place de l´Étoile. V knize, jež shodou okolností nesla stejný název jako knížka básníka Roberta Desnose, vydaná pár měsíců předtím, než Desnos zemřel v terezínském ghettu, ve stejném roce, kdy se Modiano narodil.
Takových „náhod“ je v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu