Nepokojná Afrika v českých pokojích

1700 „českých dětí“ ohrožených výbuchem násilí v Guineji přineslo nečekanou otázku: máme na to jim pomoci?

Zpráva o hrozící občanské válce v Guineji nevypadá zrovna na mediální trhák. Jenže ouha, hned dva tisíce Čechů se kvůli výbuchu násilí v té neznámé, vzdálené zemi náhle ocitly v pasti. Oni tam totiž na dálku adoptovali děti a teď se o ně bojí. Co když právě toho „jejich“ chlapce či holčičku někdo zabije nebo znásilní? V tuzemsku hodně oblíbená adoptivní charita přinesla na hlavy „rodičů“ nečekané obavy a hlavně rébus, jak svým svěřencům pomoci.

Společník v rámečku

„Tohle je Mamadou. Je mu dvanáct,“ říká fotograf Vojtěch (37) nad snímkem rozesmátého chlapce s velikýma černýma očima. „Tady je ve školní uniformě,“ ukazuje v předposledním patře jednoho z paneláků pražského bohnického sídliště další fotku Vojtěchova manželka Jana. Chlapce se rozhodli adoptovat před dvěma lety pod dojmem zpráv o vražedné vlně tsunami v Indonésii. Poslali několik dárcovských esemesek a přemýšleli, jak a komu by ještě mohli pomoci. Na internetu našli stránky Humanistického hnutí, podle obrázku si vybrali Mamadoua a každoročně přispívají pěti tisíci korunami na jeho vzdělání. Přestože manželé chlapce nikdy neviděli naživo, stal se členem jejich domácnosti. Znají jeho vysvědčení, dopisují si s ním, Mamadou jim posílá své obrázky a snímky z občasných návštěv humanistů v Guineji zase…