Konec lovce zločinu

Jan Kubice a Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) k sobě nerozlučně patří. Plukovník Kubice je prvním a pravděpodobně i posledním šéfem této policejní jednotky. Útvar zcela jistě nepřežije ve své dnešní podobě příští rok. Jisté ale je, že přežije organizovaný zločin, stejně jako jeho nejnebezpečnější podoba, spojení se státní správou a politikou. Jedna etapa souboje s vrahy, obchodníky se ženami, únosci, defraudanty, podvodníky a korupčníky prostě končí, pro veřejnost je důležité, jakou podobu bude mít ten budoucí zápas.

Mrázek? Kdo to je?

Detektivové sedící v nevzhledných panelácích na zbraslavské centrále jednotky nemají velkou šanci myslet na budoucnost, ani kdyby hodně chtěli. Zabývají se dnes hlavně otázkami různých kontrolorů z Policejního prezidia ČR. Od letošního ledna absolvovala Kubiceho jednotka šestnáct různých prověrek, správným vyplňováním cestovních příkazů počínaje a nákupem pneumatik konče.

Před měsícem poslal nový policejní prezident Oldřich Martinů do útvaru hloubkovou kontrolu veškerých vyšetřovacích spisů a detektivové od té doby vysvětlují kontrolorům, co – a proč – kdy udělali. Na podzim museli navíc šéfové ÚOOZ napsat šedesátistránkové sebehodnocení.

Detektivové říkají, že by kontroly a sebehodnocení nějak přežili, ale – jak tvrdí – chuť do práce jim bere něco jiného: fakt, že jejich nadřízení z prezidia a ministerstva nereagují na informace o organizovaném zločinu. Kubice, jeho tři náměstci a asi padesátka špičkových detektivů proto oznámili odchod od policie. A to je opravdu vážný problém.

V USA trvalo dvacet let, než se z malé skupinky zapálených policistů, otrávených v třicátých letech minulého století všudypřítomnou korupcí a spoluprací politiků s gangstery, stala FBI, kterou známe dnes. Tolik času zabralo shromáždit informace o zločincích, navázat kontakty v jejich sítích, vysadit mezi gangstery své agenty – a teprve pak začala práce FBI nést skutečné ovoce.

„Počátkem roku 1995, krátce po vzniku útvaru, někdo přede mnou prohodil jméno František Mrázek. Netušil jsem, o koho jde,“ řekl před sedmi lety tomuto listu Jan Kubice. Dnes, když odchází, patří informace o Mrázkovi, jeho obchodech, kontaktech na policii a politiky k základnímu know-how jeho detektivů. Kubiceho lidé nosí v hlavách tisíce informací, které se prostě nedají předat nástupcům. „Jsou to zkušenosti, jména, která nikomu nic neřeknou, ale naši policisté je ihned zařadí, jsou to desítky informátorů, které si budou muset noví lidé hledat,“ říká rovněž odcházející mluvčí ÚOOZ Blanka Kosinová. K většímu pochopení práce jednotky se však musíme vrátit na skok do historie.

Alfa se hlásí

V roce 1994 se tehdejší policejní prezident Stanislav Novotný sešel na schůzce se šéfem německé spolkové kriminálky a šéfy americké FBI, kteří se ho zeptali na jeho zkušenost s organizovaným zločinem. „O tom, že něco takového existuje, jsem neměl moc informací,“ vzpomíná dnes Novotný. „Ptali se mě, s kým mohou jejich lidé na této věci v Česku spolupracovat, a já neměl moc koho nabídnout.“ Během několika měsíců v něm uzrálo „rozhodnutí, že je potřeba s tím něco dělat“.

Policejní prezident společně s vedením ministerstva vnitra proto postavil v roce 1994 tým detektivů s názvem Alfa. Jeho příslušníci dostali od amerických kolegů echo, že se v Praze usazují dva klany ruské mafie, jejichž hlavní základnou se stal proslulý restaurant U Holubů. Alfa tam začala odposlouchávat telefony, prověřovat hosty. A její detektivové poprvé pochopili, že se mafiáni snaží najít kontakty na vysoké politiky. Schůzky U Holubů s nimi absolvovali třeba tři ministři české vlády. Policisté také zjistili, že jakýmsi hlavním tuzemským zástupcem ruských mafií v Česku je někdejší komunistický rozvědčík Pavel Minařík. A ten se tehdy přátelil s šéfem kriminálky Josefem Douchou. Kariéru tohoto mocného policisty ukončil krátce po vzniku Alfy jeho výlet do USA, který mu zaplatil Antonín Charouz – muž, který má dnes na svědomí tunely v IPB ve výši sedmi miliard korun. První nitky „prorůstání organizovaného zločinu do státní správy“ byly na světě.

Alfa se v roce 1995 stala základem nově vzniklého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a jeho šéfem byl jmenován Jan Kubice. V tu dobu věřil, že až postaví základy útvaru, od policie odejde. Důvodem, proč neodešel, byla neustálá snaha různých mocenských kruhů jednotku zkompromitovat a zničit, takže Kubice nechtěl vypadat jako ten, kdo utíká z boje.

Historie ataků ÚOOZ je známá, pět měsíců po jeho vzniku udělala jednotka razii U Holubů, zatkla desítky mafiánů, vyhostila je z Česka. Při jejich výsleších se dozvěděla informace, které ocenila i FBI, na základě těchto informací bylo ve světě zatčeno na dvacet mafiánů. V Česku vynesla akce Kubicemu stíhání za zneužití pravomoci, které zastavil po několika měsících až vrchní státní zástupce. Útok proti útvaru vedl zmíněný Doucha, tou dobou už právní zástupce mafiánů od Holubů.

Kubiceho se v roce 2000 pokusil zbavit funkce ministr vnitra Václav Grulich (ČSSD), o dva roky později byly – to už byl ministrem vnitra Stanislav Gross (ČSSD) – pravomoci jednotky oklestěny. Od loňského června, poté co Kubice informoval sněmovnu o „prorůstání organizovaného zločinu do státní správy“, čelí šéf ÚOOZ šestnácti trestním oznámením a přede dvěma týdny začala inspekce na základě pokynů Nejvyššího státního zastupitelství prověřovat, jestli se Kubice nedopustil sepsáním své zprávy trestného činu.

Pokud vyšetřovatelům vyjde, že ano, bude oněch šestnáct trestních oznámení (například od Jiřího Paroubka, Václava Kočky a dalších) vnímáno policisty jako oprávněných a Kubiceho čeká nekonečná série výslechů, v nichž bude vysvětlovat, že se ničeho nedopustil. Co tedy vlastně vedlo moc k neustálým atakům na jednotku a jejího šéfa?

Zeman na pouti

Připomeňme si zdánlivou drobnost. V únoru 1999 začíná v Praze Matějská pouť. A je to opravdu bombastický začátek: před televizními kamerami otevírá lidovou veselici spolu s poutním principálem Václavem Kočkou i premiér Miloš Zeman (ČSSD). O dva dny později dostává úřad vlády krátké vyrozumění od Kubiceho útvaru: Václav Kočka je už dva roky objektem zájmu ÚOOZ. On a jeho synové jsou spoluvlastníky několika firem spolu s gangstery podezřelými z vražd, pašování drog a obchodu se ženami. Důkazy sice nejsou dost přesvědčivé, aby bylo možné podat žalobu, ale Kubice upozorňuje premiéra Zemana, že není vhodné, aby svým postavením zaštiťoval lidi prověřované útvarem.

Jen o pár měsíců později pak říká Kubiceho jednotka premiérovi, že není na místě, aby pro Kočkovy firmy pracovala jako zaměstnankyně jeho manželka. Výsledek známe: tvrdá vládní kritika policejního útvaru a pokus Kubiceho odvolat. Tehdy Kubiceho „zachránil“ prezident Václav Havel, který dal řediteli vyznamenání za dobrou práci.

Aféru biolíh, vyšetřování vraždy Františka Mrázka, ve kterém Kubiceho jednotka vcelku přesvědčivě zdokumentovala propojení mafiánů a gangsterů s politiky, už známe. Podobných případů jsou v šuplících ÚOOZ desítky. Kubiceho detektivové pochopili, že organizovaný zločin je dnes hlavně symbióza zločinu a státní administrativy.

Je mi líto

Nakousli jsme případ Františka Mrázka, tak u něj zůstaneme. Dá se říct, že policisté z ÚOOZ mají život tohoto „krále gangsterů“ dokonale zmapovaný. Odposlechy, sledování, výslechy. Vědí o Mrázkových schůzkách se sociálnědemokratickými ministry Ivem Svobodou, Jaroslavem Palasem nebo Zdeňkem Škromachem, na kterých se domlouvala třeba privatizace Unipetrolu nebo vládní prodej stamiliardového ruského dluhu.

Tři roky odposlouchávali rozhovory mezi Mrázkem a Martinem Hejlem, vlivným důstojníkem BIS, pak bezpečnostním ředitelem Národního bezpečnostního úřadu. Podle přepisu odposlechů to vypadá, že oba muži pomalu sestavovali vládu a prosazovali „své“ politiky do vlivných funkcí. Detektivové slyšeli v telefonech Mrázkovy hovory, které ovlivnily udělování bezpečnostních prověrek. Z výpovědí agentů mají slušné informace o třiceti vraždách, při nichž byli zabiti Mrázkovi konkurenti nebo lidé, kteří jej mohli ohrozit. Žádná z těchto informací však nedostala nikoho do kriminálu.

Dvanáct let sledují detektivové z ÚOOZ Václava Kočku a jeho syny a za těch dvanáct let nedokázali vznést proti nim žádné obvinění. Proč? Na to není jednoduché odpovědět. Třeba odposlechnuté hovory mezi Mrázkem a Hejlem prověřovala BIS, dostaly se na stůl poslancům z výboru pro obranu a bezpečnost, k dispozici je mělo vrchní státní zastupitelství. „Hovory neprokazují spáchání trestné činnosti,“ zněl vzkaz státních zástupců pro ÚOOZ. Hejl pak opustil státní službu a pátrání skončilo.

„Naše práce bude zbytečná, pokud budou politici nadále zaštiťovat různé grázly, pokud budou dávat jejich aktivitám jakousi legitimitu,“ řekl v minulosti Jan Kubice a připomněl zakladatele FBI Edgara Hoovera. „Ten chlapík nepostavil kriminálku jen na informacích, prosadil spoustu zákonů, které umožňují FBI efektivně pracovat. Ochrana svědků, možnost jim slíbit beztrestnost, tvrdé tresty za korupci, dokonalé zmapování toku špinavých peněz, bez toho je naše práce degradována na jakési žalování.“

Kubice a jeho lidé zanechávají po sobě bohaté informace. Za třináct let práce pochopili, že boj proti organizovanému zločinu se přesunul, už nejde o vymáhání výpalného, ale o rozkrytí systému vztahů korupčníků, podvodníků a gangsterů se státní správou. Není ale jisté, že o jejich dědictví někdo stojí.

„Je mi líto, že odcházejí,“ říká stručně ministr vnitra Ivan Langer (ODS). O budoucnosti boje proti organizovanému zločinu však nechce mluvit. „S lidmi z Policejního prezidia to vyřešíme, dejte nám čas,“ říká. „Už před rokem jsem navrhl řadu kroků, jak s tím bojovat, od speciálních soudních senátů přes možnost nasazení agentů ve zločineckém prostředí až po audity, které mohou prokázat korupci ve státní správě.“ Háček je ale v tom, že žádný z jeho návrhů nebyl dosud schválen. „Dejte nám čas,“ opakuje dokola Langer. Premiér či ministr spravedlnosti nemluví vůbec.

Jisté tak je dnes jen jedno, jeden ze symbolů zdejšího boje proti organizovanému zločinu Jan Kubice spolu se svými detektivy odchází. Veřejně ale nechce vysvětlit proč. V počítačích ÚOOZ po nich každopádně zůstává řada důležitých informací, jejichž dotažení až k soudním verdiktům by v téhle zemi mohlo výrazně pročistit vzduch. Z odpovědí ministra vnitra to ale zatím nevypadá, že on a jeho lidé touhle cestou půjdou. Co jim v tom brání, zatím není moc jasné.

Jan Kubice

Narodil se v roce 1953. Před rokem 1989 patřil do širšího okruhu disidentů, šířil například zakázané knížky. Živil se jako mistr u stavební firmy. Po revoluci nastoupil k policii, kde měl nejdřív na starosti hlídání ústavních činitelů a v roce 1995 stál u zrodu specializovaného policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), který dostal za úkol potlačovat zvlášť závažné druhy kriminality. S dvanácti lety v čele ÚOOZ je Jan Kubice nejdéle sloužícím důstojníkem na tak vysokém policejním postu.