Novinky

Václav Vokolek: Obrysy a obzory, Městská knihovna Děčín, Omen, 112 stran

„Namalovat obraz znamená vytvořit milosrdnou lež. To dobře věděl, a proto cedil barvy řídkým plátýnkem soucitu. Ostrou špičkou tužky se dotýkal erotogenních zón krajiny a ona, jako vždy chladná, se jen vysmívala. Až příliš zralá na portrét. Svět se zdvořile ukláněl. Na ja, Herr Carus, namalovat obraz znamená dodýchat poslední naději a na plátno rozetřít jen čirou žluč. Na ja, Herr Richter.“ Báseň Konec romantismu je součástí sbírky, kterou opěvovatel krás Českého středohoří a milovník německého romantika Caspara Davida Friedricha slaví své nedávné šedesátiny. Děčínský rodák v novince opět využívá své kresby, které už od 70. let tvoří neoddělitelnou součást jeho literární tvorby.

Richard Bach: Jonathan Livingston Racek, přeložil Zbyněk Hron, Argo, 82 stran

Dvojjazyčné vydání literární metafory o lidech-ptácích kroužících za hlasem svého srdce: ti odvážnější z nich podle Richarda Bacha svými křídly touhy mávají tak mocně, až se s jejich pomocí dostanou ještě mnohem výš než skuteční rackové.

Jarmila Uždilová: Pro medomet, Dauphin, Protis, 104 stran

Vskutku pozdní debut letos sedmaosmdesátileté autorky. Dcera evangelického faráře ze Sloupnice u Litomyšle v útlém svazku vzpomíná očima malých dětí na dávné časy, kdy se ještě nosily punčochy s patou, hrálo se na svatbu a rodiče vás nutili chodit do houslí. „Maminka mi oblékla sametové šaty s kapsičkou vyšívanou stejně jako houslová dečka. Učitelův pokoj voněl tabákem a u okna stál otevřený klavír. Učitel si přitáhl šroubovací stoličku a všemi prsty se rozběhl po klávesách. Byla to velice krásná hudba, ale učitel náhle spustil víko, otočil se ke mně a plácl se do stehen. ,Ale, ona chce být houslistkou,‘ a hrozně se zasmál.“ Nejde přitom o nějaké sentimentální poplakávání, ale o důkaz, že stojí za to svět občas nahlížet z dětské perspektivy.

Catherine Phillipsová: Petrohrad, přeložila Lenka Svobodová, Ikar, 264 stran

Když minulý týden v česku teploměry vyšplhaly ke čtyřicítce, v Petrohradu se sympaticky držely zhruba o deset stupňů víc u země. Komu nestačí už tohle jako dobrý důvod k navštívení kotviště křižníku Aurora, ať sáhne po praktickém průvodci z edice Společník cestovatele.

Richard Glazar: Treblinka, slovo jak z dětské říkanky, G plus G, 422 stran

„Výraz vězeň – häftling – na Treblinku prostě nepasuje. Jakmile se za námi zavřela brána, věděli jsme, že jsme mrtví, že musíme zemřít, abychom nikdy nevydali svědectví,“ prohlásil v roce 1994 v rozhovoru autor výjimečné knihy o děsuplném životě v nacistickém vyhlazovacím táboře Treblinka, která se právě dočkala druhého českého vydání. Glazar byl jeden z nemnoha lágrových povstalců proti nacistickému teroru, jemuž se podařilo z tábora utéct. Díky tomu vznikla reportáž doslova prožitá na vlastní kůži o pekle vyhlazovacích táborů, o lidské dispozici ke zlu, ale i věčné touze člověka po svobodě.