Martin M. Šimečka - šéfredaktor
Jsem ve fázi zážitku ze tří knih. Doznívá ve mně neuvěřitelně silný román maďarského spisovatele Pétera Esterházyho Opravené vydání (ve slovenštině). Autor nejdříve psal osm let knihu o svém aristokratickém otci, která je oslavou jeho statečnosti a současně magickou přehlídkou uherských dějin. Sotva kniha s obrovským úspěchem vyšla, autor úplnou náhodou v archivech zjistil, že jeho otec byl po desetiletí věrným agentem komunistické tajné služby. Se slzami v očích napsal tedy Opravené vydání – a je to jedna z těch knih, které by měl číst každý.
Druhou knihu, Budování státu Ferdinanda Peroutky, čtu už několik měsíců, pomalu a důkladně. Jak zjišťuji, je dobré nechat si v životě některé knihy na později a zdá se mi, že jsem si pro Peroutku vybral ideální čas. Skvěle se bavím například tím, jak se české politické dějiny vpisují do chování současných českých politiků, aniž jsou si toho sami někdy vědomi.
A třetí knihu teprve začínám číst: Supermarket sovětských hrdinů Jáchyma Topola. Putování k Dukle jsem četl už dříve, ale ten text mi nesmazatelně trčí v paměti. Musím se Jáchyma příště zeptat: Člověče, umíš ty vůbec napsat špatnou větu?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
