Ruská ryba v české síti

Ukradl Ilja Staševský miliardy, nebo viděl – a prozradil – příliš mnoho?

Sláva – česká policie „vyhmátla“ v uprchlickém táboře mezinárodně hledaného podvodníka z kruhu vysokých ruských bankéřů. Informaci o tom úspěchu tady minulý týden dostal každý, kdo si přečetl noviny. Zatčení ruského uprchlíka je ale jen jedním z mnoha zlomových okamžiků více než desetiletého příběhu s otevřeným koncem.

Račte zpátky do Moskvy

Šéf jedné z menších moskevských bank Ilja Staševský se rozhodl odejít z Ruska už někdy v polovině 90. let. On sám říká, že ho k tomu dohnala nechuť chovat se ve finančním byznysu tak, jak to prý tehdy bylo v Rusku obvyklé: tedy korumpovat a podvádět. Jako místo startu do nového života zvolil Prahu. Bylo to celkem logické rozhodnutí od člověka, který tu už pár let předtím začal podnikat – coby aktivní horolezec a karatista si založil malou cestovku organizující horskou turistiku. Takže v roce 1997 vystoupil Staševský na Ruzyni z letadla i s přítelkyní, naspořenými penězi na koupi bytu a plány na nový život: věnovat se chtěl i své soukromé vášni, badatelství. V tuzemských archivech začal pátrat po osudech ruské imigrantské vlny z doby po první světové válce. Už po roce ale bourá idylku zdánlivě nevinná cesta zpět do Moskvy kvůli ukradenému pasu. Krátce po příletu totiž Staševského zatýká policie a obviňuje ho, že si na pražskou cestu přibalil ze sejfů opouštěné banky 230 milionů dolarů, tedy zhruba pět miliard korun.

Až potud se zdá celá záležitost jasná: podezřelý bankéř, který se po roce dostal na kauci z vězení a uprchl do Česka – kde jej teď díky mezinárodnímu zatykači odchytla policie – by měl být vydán ke spravedlnosti do Ruska. Jenže tak snadné to není, celý případ totiž provází hned několik podivných okolností. Například to, že bankovní tunel, který měl před lety Staševský spáchat, se datuje do doby, kdy už v bance nepracoval, a zmíněné miliardy už se mezitím našly. Ani řada dalších věcí tu nehraje.

Je tu malá překážka

Návrat Ilji Staševského na českou půdu v roce 1999 měl úplně jinou kvalitu než první přílet. Místo finančně zajištěného exbankéře se tu najednou ocitl štvanec žádající o politický azyl. Úřady jej ale odmítly a jejich verdikt potvrdil letos v únoru Ústavní soud. Nicméně na uprchlíkově spisu se mezitím objevilo jiné důležité razítko, totiž „překážka vycestování“. To je berlička pro případy, kdy člověk neodpovídá parametrům politického azylanta, ale při návratu do vlasti mu hrozí „vážná újma“ – například trest smrti, mučení nebo ponižující zacházení. A o téhle hrozbě bývalý bankéř české úředníky přesvědčil celkem snadno: rok strávený v ruské vyšetřovací vazbě se totiž na jeho zdraví podepsal několikanásobným poškozením páteře a vážnými úrazy hlavy.

Díky téhle věci mohl Staševský zůstat, musel se zároveň hlásit každé dva měsíce na úřadech a každý rok si prodlužovat povolení k pobytu. Do toho se ale náhle (šest let po úniku z vězení) objevil mezinárodní zatykač a v ruském tisku zazněly spekulace, že Staševský by mohl být důležitým svědkem v chystaném soudním procesu s ruským opozičním předákem Michailem Kasjanovem, někdejším Staševského známým z moskevské bankéřské branže.

Právě mezinárodní zatykač je přitom jedinou možností, jak Staševského do Ruska dostat. A právě zatykač dnes vyvolává spíše otázky na české straně, bez ohledu na to, že se jedná právě o Staševského. Moskevská policie totiž dokument vydala už v září roku 2005, a přestože ho od stejné doby má k dispozici i česká policie, zatčení proběhlo až téměř po roce a půl. „Až doteď jsme o hledaném nic nevěděli,“ říká mluvčí Interpolu David Rodr. Jak je to ale možné? Vždyť ruský bankéř byl po celou dobu v čilém styku se zdejšími úřady, pravidelně docházel k soudu, pravidelně se hlásil na ministerstvu vnitra. Přímo na policii dokonce strávil několik hodin jako svědek krádeže. A vždy zase v poklidu odešel na ohlášenou adresu. „Ani jedna z těchhle institucí nemá povinnost člověka nějak lustrovat, to, jestli je mezinárodně hledaný, si zkrátka nikdo z nich neověřil,“ vysvětluje Rodr. A co adresa, kde se pan Staševský dlouhodobě zdržuje se svou českou rodinou? „O žádné jsme nevěděli. Z Ruska sice přišel i tip na konkrétní místo, tam jsme ale nikoho nenašli.“

Klec tak na uprchlíka spadla až teď, kdy se po letech znovu objevil v uprchlickém táboře Vyšní Lhoty. Nebyla to náhoda – přivedla ho sem změna zákona, kvůli níž totiž musí znovu od začátku podstoupit azylové řízení. Po zatčení v táboře nabraly věci rychlý spád: ostravský soudce uvalil na Staševského vazbu, ve které zůstává dodnes. „Je to vážné obvinění, hrozilo by, že odcestuje za hranice,“ vysvětluje své rozhodnutí Miloslav Studnička. Z čeho ale vychází, vždyť Staševský se českým úřadům pravidelně hlásil, tím, že je v Rusku stíhán, se nikdy netajil – naopak, mělo mu to pomoci k získání azylu. „Byl už někdy předtím v zahraničí, na detaily si ale nevzpomínám,“ říká Studnička s tím, že ke Staševského spisu se dostal až asi dvě hodiny před líčením, a nemohl tak zkoumat všechny podrobnosti.

Kovalevová v cizím domě

Stejný Krajský soud v Ostravě má v následujících měsících rozhodnout o vydání Staševského do Ruska. Nezávisle na něm se ale už tento týden začne projednávat bankéřova nová žádost o azyl. Staševský tak zaměstnává tři české úřady najednou. Výsledek téhle práce je zatím nejistý, o případném propuštění exbankéře z vazby by měl vrchní soud rozhodnout už v nejbližších týdnech, o vydání do Ruska může být podle právníků jasno třeba až za pár let. Ve věci se navíc mnohem naléhavěji než dříve začaly angažovat poměrně vlivné organizace Amnesty International a Helsinský výbor, které se už obrátily na ministerstva spravedlnosti a zahraničí. „Pochybné trestní řízení, mučení v ruských věznicích a to, že o poměrech v tamních věznicích napsal knihu, která může mnoha lidem vadit – to je podle nás dost důvodů, proč Staševského nevydávat,“ říká František Valeš z Helsinského výboru.

Podobné případy, kdy Česko rozhoduje o vydání lidí do Ruska, se zatím dají spočítat na prstech jedné ruky. Zřejmě klíčový verdikt padl před dvěma lety, kdy tehdejší ministr spravedlnosti zamítl vydání ruské novinářky Světlany Kovalevové, kterou tamní úřady vinily z krádeže cenností v domě souseda. „V případu bylo několik nejasností, které vedly k obavám, zda nebude porušeno právo na spravedlivý proces,“ znělo tehdejší odůvodnění. V brněnské věznici čekala Kovalevová na ministrovo rozhodnutí dva roky. Staševský má za sebou první měsíc.

A. Gajdamacký je běloruský novinář.

Vydat, nebo nevydat Rusům Ilju Staševského? Debata na www.respekt.cz.