Ukaž číču, hlavu ke mně

Leoš má svoje mobilní fotostudio v otřískané kožené brašně. „Péčko“ prý občas fotí pro časopisy Flirt, Milenku, Extázi, internetový Eskort, nikde ale není nastálo, snad protože „foťáků číč je až moc“. Pětatřicetiletý, suverénní dlouhán v džínách a kožené bundě obdivuje Saudka, jako student grafické školy obesílal fotografiemi „dívčí krásy snoubící se s přírodou“ spoustu soutěží.

K výrobě pornofotek se dostal náhodou, před lety mu záskok za známého, který se focením porna živí, přihrál rychlé peníze, tak v branži zůstal. „Někdy za měsíc vydělám pade, někdy dlouho nic,“ upřesňuje. A tuhle nejistotu by právě rád změnil. S Honzou, který „dělal ostrahu v pár borďasech“ a má prý výborné konexe na lidi z branže, sní o vlastních internetových pornostránkách Česká pecka. Od pornozóny, orientované výhradně na český trh, si oba výtečníci slibují přestup ze šarže snaživých amatérů, které „práce v pornu šíleně baví“, do kategorie skvěle placených profesionálů.

Přitom sází na české reálie. „Lidi už nudí silikonový bloncky z Kalifornie a z opálených svalovců jdou na našince jen komplexy. Šanci do budoucna má místní, český porno.“ Jaká jsou jeho specifika? „Český porno musí být úplně obyčejný, při zemi, trošičku ublemtaný,“ říká sebejistě. „Jde nám o autenticitu. Žádný jachty na Floridě nebo vymazlený grupáče v secesních vilkách! Ne, fotíme obyčejný holky, obyčejný situace. Prostě sex, který můžete zažít.“

Sama u babičky
K dnešní „lokaci“ se tedy stylově řítíme nacpaným metrem. „Tahle by nešla, tahle taky ne, tahle teda vůbec…“ komentuje Leoš polohlasem dívky a ženy ve vagonu. Některé přitom vypadají jako krásky. „Jo, tahle je dobrá,“ ukáže nakonec bradou na holku v zeleném kabátě až na paty. Celkem hezká, trošku obtloustlá, halabala přičíslá blondýnka, tuctový typ. „No právě,“ říká Leoš. „Běžná mladá buchta. Prodavačka ze sámošky na rohu, prsatá sousedka z baráku, ženská, která se ti líbí pár minut cesty v metru. S tou se nechceš octnout na opuštěným ostrově, zažít romantický vztah. Zaplatíš za fotky, uděláš se. Okoukaj se ti, jdeš a koupíš další,“ popisuje ideálního klienta Leoš. Pak už vystupujeme na Jižním Městě, stanice Háje.

Dveře „lokace“ nám otevře Honza. Prací v České pecce postoupil z vyhazovače na produkčního. Má na starost modely, které shání mezi děvkami ze svých bývalých pracovišť a v nejrůznějších agenturách a „jistí placy“, kde se fotí. Catering je v troubě. Panelákový 2+1 totiž patří Honzově babičce, která navařila guláš. Z výroby porna jí Honza platí nájem.

Zařízení bytu je z doby soudruhů. Na stolku se válí laciná kabelka, šminky, spreje, pasty, gely. Honza ukazuje palcem na prosklené dveře. Ložnice. Skrz matné sklo vidím postel, na ní tmavou čmouhu. „Ilona je na place,“ hlásí Honza. „Cože?“ vybuchne vztekle Leoš. Chvíli se dohadují. Dojde mi, že modelka je na „typickou českou buchtu“ moc hubená a taky dost tmavá. Asi Romka. „Tak teda budeme mít exotickej bonbonek,“ řeší nakonec Leoš situaci. „Každej si to chce rozdat s mulatkou.“ Podává mi stovku, ať skočím dolů, k Číňanovi. „Vem pár pomerančů a ňákej banán. A taky kiwi,“ nabádá mě. Aha. Vytvoříme pro mulatku exotickou scénu.

Modelka Ilona leží nahá na babiččině posteli. Na žlutém prostěradle s kytičkami. Umělohmotné záclony jsou plné prachu. Předpotopní kredenc jsme uklidili do chodby. Kolem Ilony sem tam leží mandarinka, hrozny vína. Vzal jsem, co měli. Oloupaný banán má Ilona v ruce. Hladí se s ním mezi stehny. Šimrá se. A pak na Leošův povel dělá to, co opravdové pornoherečky dělají doopravdy. Banán v ní mizí, pak zas klouže ven. Leoš nekáže filozofii firmy, seká úsečné povely. Trochu jako nějaký načuřený doktor. „Ukaž číču! Víc! Usměj se! Víc! Hlavu ke mně! Víc!“

Zavolej zas, zlato

Sedíme s Honzou na radiátoru. Za pět kilo na ruku mám napsat slepovák čili „vzrušující text o kvalitách a touhách modelky“ ke každému foto session, které se tu odehraje. Leoš cvaká foťákem. Ze začátku Ilona předváděla striptýz. „Vášnivá míšenka Lola se sama doma opravdu nenudí,“ zapisuju. Při svlékání se Ilona čas od času odbourala smíchy. Teď je otrávená. „Počkej chvíli,“ žadoní, „mám ztuhlou ruku.“ „Jeď dál! Seš profi, ne?“ Honza mi vysvětluje, že nepřirozeně vytočené zápěstí musí Ilona mít kvůli záběrům. „Nedělá to pro sebe, ale pro zákazníka. Kvůli dobrým záběrům musí natáčet ruku společně s obličejem,“ vysvětluje.

„Když Ilča je na spíš na šukačky,“ dodává Honza. S modelkou se znají ze Sexyparku Holešovice, kde Honza dělal gorilu na vrátnici. Masturbaci Ilona předvádí, protože model, chlapík z agentury, se nedostavil. „Modelové jsou nespolehliví,“ bručí Honza. Dozvídám se, co jsem vlastně už dávno tušil. Většina chlápků se před kamerou nevzruší. „Ženský nemaj problémy porno předvádět, ale nekupujou ho, chlapi jsou po pornu říčný, ale před kamerou se málokomu postaví,“ vykládá Honza.

A proč vůbec používáte modely? Copak vám nejde o autenticitu? „Fotky, který lidi třeba rádi pošlou, jsou k ničemu. Většinou neukážou obličeje. Dělaj sex, aby z toho něco měli, ale nemyslej na to, že zákazník je pořádně neuvidí. Občas se fotky povedou, když Leoše přizvou, aby fotil u nich doma. A trocha nedokonalosti je fajn. Třeba holce přiděláme i jizvičku nebo fotku rozostříme. A zákazníka zahřeje, když při šukací scéně zahlídne třeba lampičku, kterou zná z dětství, nebo talíře, který má doma.“

Ilona je na odchodu. Oblečená vypadá mladší, tak na třicet. V proužkovaných šatech a holčičí mašli je vážně hubená jak bidlo. Za asi dvě hodiny svlíkání, pózování a sóla s banánem dostala tisícovku. „Díky, kreténi!“ Ze stolku popadne kabelku a cpe do ní šminky. Ale nezlobí se. „Zavolej zas, zlato,“ řekne Honzovi a ještě mu vlepí pusu. Co to? Otrlý pornoprodukční trošičku zčervenal. „Je to dobrá holka. Moc prachů ale nedostala,“ říká Honza. „V Holešovicích má tisícku za půl hodiny šukání. A to nedojíždí, jen se válí. Spousta šlapek by ale dělala fotky i zadarmo. Doufaj, že si jich třeba všimne další produkce a že z nich jednou budou hvězdy a nabídky na pornofilmy se jim jen pohrnou. A budou vydělávat miliony.“

Luka je třída
Bytem se line silná vůně. Guláš je na stole. Honza krájí chleba. Před deseti lety, když Leoš začínal, šlo prý na focení levně sehnat i „prvotřídní holky“. To se ale dávno změnilo. Krásky v byznysu dnes často mávají portfolii s vlastními sexy fotkami a pod deset tisíc za foto session nejdou. A ponenáhlu se mění i technologie pornobyznysu. „Ty nejchytřejší a nejhezčí holky z Prahy teď dávaj přednost chatu,“ shodují se u guláše oba pornografové. Na videochatu si dívky se zákazníkem povídají a svlékají se pro něj. „Je to bezpečný, za dobrý prachy a máma nebo sousedi na to těžko přijdou.“ Dojídáme, zní zvonek.

Dvě mladé holky, které vypadají jako „prodavačky ze sámošky“ nebo prostě něčí „prsaté sousedky“, se šinou dovnitř. Podle produkčního jsou z agentury Young, Sweet and Hot. Leoš jim kontroluje občanky, jestli je jim osmnáct. To by měl dělat Honza, ale ten je teď nervózně přisátý k mobilu. Chvílemi nadává. Domluvení modelové totiž odříkají. Nebo nejsou k zastižení. Nebo chtějí moc peněz. „Tak teda dáme lesbi šou,“ rozhoduje po chvíli Leoš. Holčinám je to, zdá se, úplně fuk. „Už jste to dělaly, holky?“ „Jo,“ kývne Dáša. Ta druhá říká, že se jmenuje Jitka. Podle řeči jsou z Moravy.

Džíny, svetříky, botky a prádlo zůstávají v předsíňce. Holky se nahé přesouvají do babiččiny ložnice. Na žlutém prostěradle je teď mezi kytičkami sem tam flíček. Ilona hrozny trochu zválela. „Tak, děvčata, poslouchejte, co po vás budu chtít,“ kočíruje nahaté holky Leoš. Vysvětlí jim to. A holky to dělají. „Neukazuj záda! Na mě s číčou! Pózuj! Výborně! Úsměv!“ Povel „Pózuj“ se týká výhradně obličeje. Holka musí strnout v akci a se slastným úsměvem co nejdéle zírat do objektivu. A ve finále nastaví obličej zkroucený předstíranou extází. „Vášnivky Dáša a Jitka se samy doma opravdu nenudí,“ napadá mě slepenec.

Nad postelí zní pořád povely. Vypadá to, že dívky předvádějí prostná. Nějaké cviky. Nepůsobí to eroticky. Snad na fotkách? Po půlhodině je to už šílená nuda. Honza si chce povídat. „Profi holky poznáš, že při tom vypadaj happy. Třeba při análu se začátečnice tvářej většinou hrozně vztekle. Holka vůbec nemusí bejt hezká, ale musí vypadat spokojeně,“ poučuje. Pak mu přijde SMS. „Ty vole! Máme modela!“ raduje se. „Přijde Luka!“

Menší, svalnatý chlapík. Na hlavě kožená kšiltovka, na chlupatých pažích umělecky vytetovaní hadi. Tričko, červená bunda, na nohavicích džínů pár stříkanců od bahna. Může mu být tak třicet. Jde z něj odér voňavky a potu. „Pijánko!“ kýve Luka na Leošovy požadavky. Ten vysvětluje děj. „Dvě kamarádky si to spolu rozdávaj a v tom přijde jejich kamarád.“ Nejdřív si Leoš přeje klasiku s Dášou. Pak má následovat zápoj Jitky. S tou má Luka souložit zezadu, aby jí byly dobře vidět velká prsa. Jasný? „Klíďo,“ kýve Luka a skládá si oblečení na křeslo v předsíňce. „Gelík,“ kontroluje Leoš produkčního. Při závěrečném vyvrcholení na obličeje obou modelek, gel totiž zvýrazňuje modelovo semeno. „Pohoda!“ ukazuje Honza na stolek.

Holky se přičísly a přemázly rtěnkou. Teď s nahatým Lukou sedí na babiččině posteli. Luka hladí Jitce prsa. Dáša leží na zádech. Honza mi šeptá, že „Luka je fakt třída, točil porno s Rosenbergrem“. Leoš velí. Ale ti dva tam pořád jen tak sedí. Jitka má ruku v Lukově klíně. Leoš je trochu nervózní. „Vypadněte,“ šeptne na produkčního i na mě. Postáváme s Honzou před prosklenými dveřmi ložnice. „Co text?“ ptá se Honza. „Zatím mě nic nenapadlo,“ přiznávám. Za chvilku vyleze z místnosti i Leoš. „Prej potřebuje čas. Aby se uvolnil.“ Koukáme na sebe. Honza vyprskne. „Cože? Nepostavil se mu? Lukovi nestojí? Tý jo!“ „Buď zticha!“ sykne Leoš. Odklidíme se do předsíňky. Pořád čekáme. Ticho. Až za chvíli se ozve Jitka. „Už! Už můžete!“

Vábení z východu
Na pastvině je stádo ovcí, u ohýnku se hřejí tři půvabné pasačky. Děrami v jejich nuzných hadrech prosvítá kůže. V dálce se červená věž zámečku. Vtom se z lesa vyřítí dlouhovlasý mladík na bělouši. Další jezdci na černých koních mají zavilé tváře surových zbojníků. Dívky vyskočí, róby pasaček z nich kloužou na zem. Jezdci seskakují z koní a vrhají se na dívky. Pod velením vlasáče je svazují. Další pokračování filmu, natáčeného na českém venkově, se bude odehrávat v zámecké „mučírně“.

„Stop! Znova!“ asistent tlumočí režisérovy pokyny. Pasačky se oblíkají do kostýmů a šourají k ohýnku. Jezdci mizí v lese. Film natáčí francouzská společnost, režisér a pornoherec na bělouši jsou Američani, produkce i komparz – domácí. „Začínal jsem jako bohém,“ říká asistent režie Michal Čermák. V džínách a mikině s kapucí vypadá tento devětatřicetiletý veterán porna natáčeného v Čechách jako přerostlý student. Svým milovaným koníčkem, erotikou, se i skvěle živí.

Zatímco amatéři z České pecky se na Jižáku snaží prodrat do horních pater pornobyznysu, fotograf Michal Čermák v nich už dávno je. Podle něj začátečníci nemají šanci, protože „pornotrh v Čechách je nasycený a kdo se nechytil už dávno, nemá šanci“. Mimo modely, samozřejmě. Nové maso hledají obchodníci se sexem neustále. A fotograf Čermák je u toho. (Pro upřesnění – jde o pseudonym. Své pravé jméno Michal Čermák prozradit nechce. „Lidem, kteří mi dávají práci, vadí, když se bavíme s novináři,“ dodává na vysvětlenou.)

„V osmdesátých letech jsem měl dlouhé vlasy a vousy, oslovoval jsem děvčata s tím, že jim udělám umělecká fota. Největší odvaz byl vyfotit dívku polonahou někde v parku. Pak jsme často končili u mě v garsoniéře při lahvi vína, jazzu a beatnické poezii. O peníze vůbec nešlo,“ vzpomíná pornograf, jehož vzorem tehdy byly lyrické snímky Tarase Kuščinského.

Fotit romantické polonahé slečny už dávno nestačí. „Teď jsem pro Francouze natáčel foot fetisch. Někde v lese za Berounem si dvě nahý holky hrajou s botama. Líbaj je a olizujou. Z křoví se na ně dívá kluk a onanuje,“ říká Michal. Garsonku vyměnil za pohodlný byt, kde už 7 let žije s přítelkyní, která s ním prý sdílí i zájem o erotické sbírky. „Poklady se dají najít i po antikvariátech. Třeba původní vydání Erotické revue.“

Jako asistent právě natáčeného káespéčka, čili kostýmového soft porna, s nájezdníky a pasačkami ovcí má Michal 500 dolarů denně. Pasačka dostává paušál a za každou hodinu sexu 8000 korun navíc. Podobných více nebo spíše méně dobře placených espéček či drsnějších hardů se v Čechách natočily stovky, možná tisíce. Proč u nás?

Podle Michala ze stejných důvodů, kvůli kterým si Čechy vybírají hollywoodské produkce pro filmy jako Blade, Válka majora Harta, Johanka z Arku, Haniball… Je tu pořád o něco levněji než na Západě. Opravdový pornoboom z počátku devadesátých let je ale pryč. Drahá výroba se posouvá dál na východ. Dnes americké, francouzské a německé společnosti, které nejprve zahnízdily v Čechách, natáčejí v Maďarsku, Slovinsku a na Litvě, kde láce trvá.

O svou budoucnost ale Michal strach nemá. S pověstí špičkového fotografa a s početnou, neustále doplňovanou „stájí“ modelek sežene vždy práci pro pornočasopisy. A obrovskou spoustu nahotin nepřetržitě spotřebovává internet. A právě s internetem přišla před pár lety i nová technologie prodávání sexu, videochat.

Sex budoucnosti
Solidní měšťanský dům v tiché ulici na Vinohradech. Ze schránek vyčuhují letáky, pod schody parkuje kočárek. Masivní vchodové dveře v prvním patře vedou do dlouhé předsíně. Moderní kuchyň. Málem se přerazím o nákupní vozík z Alberta. Je plný nejrůznějších vibrátorů, kožených a umělohmotných penisů všech barev a velikostí. U stolu sedí dívka jen v kalhotkách a tričku. Míchá lžičkou v hrnku. Lídu se vzezřením gymnazistky sem dohodil náš fotograf Michal. Svolila, že se bude chvilku bavit o „práci“. Výjimečně. Dívkám, které se prodávají na videochatu, jde o diskrétnost.

„Kdyby moje fotky vyšly někde v Leu, ví o tom za chvíli každý Lojza. Nemluvě o rodičích, kámoších, škole. A nálepky kurvy bych už se nezbavila. Tady si jen přivydělávám. Jednou budu dělat něco pořádnýho,“ říká klidně asi dvacetiletá Lída. Aby si nezkazila budoucnost, předvádí se jen klientům, kterým nevadí, že si před monitorem nasazuje škrabošku. Černé brýle, změněný účes a silné nalíčení jsou pro utajené virtuální konkubíny samozřejmostí. „Tady se nepořizují žádné záznamy, neexistuje archiv. Holky svou budoucnost političek, učitelek, policistek nebo lékařek určitě neohrozí,“ říká Michal s nadsázkou.

„Sehnat ale ty správný holky je těžký. Na inzerát mi jich volá třeba deset za měsíc, ale najít ty nejlepší trvá.“ A které jsou ty nejlepší? „Hezkých a hovořících anglicky je spousta. Holky na videochat ale musí být exhibicionistky. Musí onanovat na kameru. A vypadat, že je to těší.“ O tohle tedy na videochatu jde? „Většinou jde právě o tohle.“

„Dneska sem měla ,lounlyharta‘,“ přeruší nás Lída. Zatímco obyčejnému voyeurovi stačí dívku „v akci“ sledovat třeba i jen pár minut, aby se ukojil, „lounlyhart“ (osamělé srdce) sedí někde ve své americké či třeba australské noci a „povídá si o životě“. Je na dívce, aby osamělce „na drátu“ udržela co nejdéle. „Musí mít šmrnc a inteligenci, aby vyhmátla společnou notu,“ vysvětluje Michal. Jindy dívka hodiny prosedí před kamerou a nikdo si jí nevšimne. Nejčastěji si dívku se sluchátky na uších vyhlídne „komandant“, který sblížení začíná povelem: „Ukaž kozy, kurvo!“ s tím, že drsnější povely následují. „To je běžný,“ říká Lída, „líbí se jim, že mě ovládají jak loutku.“ Citlivci a osamělá srdce bývají na drátu zřídkakdy.

Komandant málokdy platí za kotrmelce, spíše za cvičení s vibrátorem. A pro „speciály“ jsou kamerky zabudované i na dvou místních toaletách. Dívky tam vystavují svoji nejzazší intimitu. „Nikdo nevydrží být pořád pod kamerou a na povel. A dělat pořád to samý,“ říká Michal. Směna trvá šest nebo i dvanáct hodin. „Víc než týden v kuse nezvládnu,“ vypočítává Lída. „I holky, který to nejdřív baví, mají časem deprese a odpadnou.“ Pauzu drží Lída třeba tři měsíce, kdy se, jak o sobě říká, věnuje svému studiu. Pak se vrací na chat. A kolik dělá loutkovné ochotné virtuální konkubíny? Třeba i 50 000 za měsíc. „Že jo, Lído?“ Dívka kývne, obrátí do sebe hrnek a zmizí za dveřmi vedlejší místnosti. Tam je studio.

Ve velké místnosti se zakrytými okny je šero. Dřevěné přepážky a závěsy ji rozdělují na miniaturní pokojíky. Je slyšet přidušený chichot, charakteristické vzdechy, tichý hovor. Závěsy dvou kójí jsou zatažené, zářící obrazovky naznačují, že právě probíhá „akce“. Vedle se před počítačem uvelebuje Lída. Má tam gauč, stolek se štůskem časopisů. Po levé ruce malou obrazovku, která zabírá její kóji. Vidí tedy to samé co zákazník a to jí pomáhá „hovor“ protahovat co nejdéle. Kamerka, stejná jako v ostatních kójích, míří ode zdi přímo na ni.

Dvě dívky ve vedlejších kójích, jedna s culíky a druhá černovláska nakrátko, obě jen v kalhotkách, si skrz přepážku polohlasem povídají. Podle Michala je důležité, aby spolu dívky měly kontakt. „Ze začátku byly v pokojících izolovaný. A začalo jim brzo hrabat.“ Konec návštěvy. V téhle místnosti se běžně pohybuje jen „mamka“, provozářka, zkušená dáma s tradiční funkcí bordelmamá (teď je ve své kanceláři), dva tři technici, kteří mají mj. na starost všechny ty kabely, které se táhnou po hladkém tmavě červeném koberci.

Pornoden se chýlí ke konci. V pasáži kina Světozor na Václavském náměstí mezi davy chodců loví pár postarších děvek. Postávají v pasáži, pokuřují, občas zastoupí cestu procházejícímu muži. Sedíme s Michalem v prosklené kavárně Cofee and Cigars u kávy a dortíku. „Pasáci, špína, nemoci, drogy,“ říká na adresu šlapek Michal štítivě. „Ve studiu děvčata nic takového nezažívají.“ První profistudio podle něj vzniklo asi před šesti lety v New Yorku. Dnes jsou podobná studia mimo USA hlavně v Německu, Francii a Holandsku.

A Čechy? Mimo nejrůznější soukromé chaty jsou jen v Praze asi čtyři profistudia, další jsou v Brně, Plzni a Budějovicích. Klientovi může být celkem jedno, na které hnízdo virtuálních barbín se připojí. Videoharémy odstartovaly všude zhruba ve stejnou dobu a jsou asi přibližně na stejné úrovni. „Jde o sex budoucnosti,“ říká nadšeně Michal. „Pro všechny platí stejná pravidla. Žádný fyzický kontakt, žádné násilí, žádné choroby.“

Nějaká vadná
České pornografické impérum se jmenuje PK62. Název tvoří iniciály jména zakladatele Pavla Kroviaka a rok jeho narození. Do konce života finančně zajištěný magnát se s novináři zásadně nebaví, ale legenda o vzniku jeho království je běžně známá. V časech, kdy se k nám porno pašovalo, pracoval dnešní pornomagnát jako vedoucí samoobsluhy. Pro první číslo časopisu Leo, čili lákavého erotického osvěžení, se v roce 1990 těžce zadlužil, když ho ale vrhnul na trh, šlo na dračku. Není divu, v Čechách to byl vůbec první lesklý časopis s nahými slečnami. Po krátké kariéře filmového producenta, kdy si Pavel Kroviak také zahrál diskžokeje ve filmu Discopříběh 2, se znovu vrhnul na časopisecké podnikání.

Dnes jeho PK62 vydává 15 titulů, které se ve statisícových nákladech prodávají v deseti státech světa. Mozkové centrum pornoříše sídlí ve třech patrech novostavby na pražské periferii. Svou kancelář tu má i obchodní poradce, který v branži pracuje od gründerských dob. Ani on si nepřeje, aby v souvislosti s vydáváním porna bylo zveřejněno jeho jméno. „Jsem na tom jako třeba prodejce cigaret,“ říká tento čtyřicátník ve svetru a džínách. „Moje práce je samozřejmě legální, ale pro některé lidi je nepřijatelná.“ A pak téměř s pohnutím bere do ruky první ročník Lea, svázaný do černých desek. Klade ho na stůl vedle právě vydaného čísla. Až na kvalitu papíru se obě vydání moc neliší. Jde o docela „normální porno“, to obnáší spoustu nahých holek a trošku souložení. Pohlavní orgány na obálkách jsou zakryté.

Právě soft Leo je už šestnáct let vlajkovou lodí celého nakladatelství. A každý měsíc globalizuje sexuální choutky statisíců chlapíků nejen ve východní Evropě, ale také ve Francii, Belgii, Norsku a Kanadě. Podle obchodního poradce právě tenhle „normální titul“ kupují dělníci na stavbách, stejně jako zvědaví mladí kluci, otcové rodin či vážení profesoři. Proč?

„Protože jde o univerzální zpodobnění snu téměř každého muže. Totiž o příjemný a nezávazný sex s krásnou ženou,“ říká obchodník nadšeně. „Podobné výjevy najdete na freskách z Pompejí nebo v indických chrámech.“ O dost víc než v Leu se souloží v dobře prodejné Extázi, menší náklad mají například Fantastic s podtitulem „bizarní chlípnosti“ anebo Markýz, ze kterého se zase těší hlavně sadomasochisti. „Dnes pokrýváme opravdu celou škálu zájmů našich zákazníků. Samozřejmým tabu je pedofilie.“

A co konkurence internetu? Podle obchodníka internet pro impérium PK62 nebezpečnou konkurenci nepředstavuje. A to nejen protože Leo má svoje pornostránky a provozuje vlastní videochat. „Na internetu musíte hledat. Náš zákazník ale ví, že v časopise bude vždy to, o co už projevil zájem. Proto zůstává věrný. A ještě jedna věc – naše časopisy si zákazníci vychutnávají především v soukromí. Naprostá většina lidí má přístup k internetu v práci. A jak si užijete pornografii, když vám může do kanceláře kdykoli vtrhnout uklízečka nebo šéf?“

Na chodbách v patrech budovy visí zarámované obálky se všemi těmi slečnami, olizujícími umělé penisy a vystavujícími na odiv ňadra či zadky. V dolním patře je grafické studio, kde se na obrazovkách monitorů modelky právě přisávají k obřím údům, kopulující dvojice se bičují řetězy a masturbující lolitky zvou do „ráje výstřiků“. Nad tím vším bdí vysoká, dlouhovlasá, asi pětadvacetiletá grafička v bílém plášti. Sama zrovna na počítači „barví“ vaginu rozchlípnutou přes celou obrazovku.

Je jednou ze tří obrazových editorek, které mají na starosti hlavně „tělovky“. Jejich úkolem je, aby nesčetná těla modelek a modelů vypadala v časopisech co nejrealističtěji. Proč pouze grafičky? „Ženy prý mají lepší cit pro barvu,“ říká dlouhovláska. Po dokončení grafické školy se starala o propagaci v Tesku. „Tady jsem porno vlastně viděla poprvé. Zvykla jsem si. A už mi to přijde jako vybarvovat kelímky v Tesku.“ Své jméno si ale radši nechává pro sebe. „Nechci, aby si třeba sousedi nemysleli, že jsem nějaká vadná.“

Kontrolujte mysl

Snadný život výrobců porna dnes může po právní stránce zkomplikovat jediná věc: pokud by jejich modelům bylo méně než osmnáct let, hrozila by jim žaloba za mravní narušování mládeže. Proto také všichni svým modelům důsledně kontrolují občanské průkazy a snaží se „hloupých chyb“ vyvarovat. Lidé nad osmnáct si ale mohou alespoň podle zákona dělat sami se sebou, co chtějí, takže i se dát do služeb pornobyznysu. To nevylučuje skutečnost, že se jedná o temné podnikání, v němž praní špinavých peněz, rozsáhlé daňové úniky nebo obchod s bílým masem nelze vyloučit.
Podle oslovených odborníků dnes neexistuje jasný profil lidí, kteří se prodávají, ani těch, kteří nakupují. I letmý pohled za dveře sexshopů ukazuje, že tamní zákazníci jsou nejrůznějšího stáří a zřejmě mají i rozličné sociální zázemí. A na konec internetového drátu v soukromí bytů už není vidět vůbec. Různé jsou také důvody, proč se muži na pornografii dívají – od nudy až po útěk z nějakých komplexů. Navíc sexuologové rádi připomínají možný léčebný vliv pornografie na různé potencionální sexuální násilníky.

Na druhou stranu dobře známá je také odvrácená strana tohoto byznysu. Kvůli internetu nikdy v minulosti nebyla pornografie tak snadno dostupná dětem jako dnes. Stačí napsat jedno dvě slova do internetového vyhledávače a před dítětem se otevírá nekonečný svět drsné erotiky, který jejich rodiče dost klopotně objevovali o deset let starší. Právníci ale připomínají, že je prakticky nemožné bránit se přístupu k běžné pornografii na internetu jinak než výchovou a omezováním přístupu k síti v samotných rodinách.

Podle psychologa Jeronýma Klimeše nelze jedno náhodné setkání malého dítěte s pornografií přeceňovat. U větších dětí a při častější konzumaci ale hrozí předčasná sexualizace dětí a s ní spojená povrchnost, s níž pak budou navazovat své vztahy. A jak se tedy mají rodiče bránit kromě zákazů? „Morálkou,“ říká Klimeš. „Bezbřehá tolerance k fantazii je právnický pojem, náboženství a psychologie se ale snaží mysl kontrolovat. O to samé se musí snažit rodiče vůči svým dětem. Důležité je s dětmi hodně mluvit o vztazích, vysvětlovat, co je v životě důležité a na co si dát pozor.“