Me gustas tu, školo

Začíná nový školní rok. Část českých učitelů a škol se v něm pouští na neprobádané území, co ve starých mapách neslo název „hic sunt leones“ – zde jsou lvi. A teď tu obezřetně našlapující kantoři slyší nečekané: Dámy a pánové, pojďte si hrát.

Neznámý půlměsíc

Výjimečnost základní školy v Mozartově ulici v Jablonci nad Nisou nezasvěcenec nepozná. To, že se škola obklopená paneláky jako jedna z prvních zapojila do přípravy na velkou změnu, prostě není zvenku vidět. Ale je to tak: zdejší kantoři nedávno zasedli sami v lavicích a pod dohledem lektorů se začali učit, jak by v budoucnu měli učit. Projekt Koordinátor, organizovaný tuzemskými úřady a většinově placený z evropských peněz, by jim měl objasnit klíčovou věc: jak uvést do praxe tzv. rámcové vzdělávací programy, páteř zdejší školské reformy.

Ještě pár dní před příchodem žáků vypadá jablonecká škola jako staveniště. „Vidíte, vy se jedete ptát na reformu, a nás teď nejvíc zajímá, jestli stihneme rekonstrukci,“ usmívá se na přivítanou ředitelka Marcela Rousová, elegantní dáma s dlouhými tmavými vlasy spletenými kolem hlavy. „Ale já vím, že to určitě zvládneme.“

Ve sborovně právě třiadvacet učitelů poslouchá písničku Clandestino od Manu Chaa. Po „Ilegálním přistěhovalci“ jim lektorka Monika Kubů pouští ještě Me gustas tu (Líbíš se mi). Všichni hledí do papíru s českým…