Americkou základnu prostě nechci

Protesty proti zamýšlené americké základně na českém území sílí. Hlas odpůrců už je nepochybně slyšet silněji než mínění stoupenců. Je na čase se podívat, jak takový hlas vzniká a kdo jej reprezentuje.

Požehnání od svaté Ludmily

„To je jasný, poletí to rovnou na nás, protože jsme na ráně,“ říká starší muž na pražském Náměstí míru. Právě tady končí Raketový pochod Prahou, který uspořádala iniciativa Ne základnám. Před kostelem sv. Ludmily stojí asi stovka zástupců různých, většinou levicových sdružení, jimž dominují tři z nich: Humanistické hnutí, Komunistický svaz mládeže a sdružení antikapitalistů (jak si sami říkají) s názvem Revo(luce). Blonďatá dívka z posledně jmenovaného sdružení rozdává letáky. „Ukažme českým a americkým politikům, že se mýlí s naší poslušností,“ křičí leták a upozorňuje, že za protiraketovým deštníkem nestojí nic jiného než snaha USA posílit svou vojenskou, politickou a ekonomickou dominanci.

Zúčastnění jsou klidní, usmívají se a poslouchají čísla o amerických výdajích na zbrojení, která z megafonu hlásí Jan Tamáš. Tento třicetiletý doktorand ČVUT, který je deset let členem Humanistického hnutí a pomáhá například s adopcí sirotků v Keni, je hlavním motorem protestů a mluvčím iniciativy Ne základnám. „Byl jsem zrovna v Africe, když mi letos v březnu přišel mail, že se tu chystá protest proti americké základně. Připojil…