Shell na válečné stezce

Malý incident, k němuž došlo před třemi týdny v blízkosti nigerijského města Lagosu, ukazuje, jak hluboce je narušen vztah mezi místním obyvatelstvem a ropnou společností Shell. Desítky dělníků chtěly vyčistit půdu znečištěnou při těžbě ropy. Zaútočila na ně ale skupina mladíků z vedlejší vesnice, která tyto pracovníky považuje za poskoky zmíněné firmy. Nakonec musela dělníkům zajistit přístup na pracoviště nigerijská armáda.

Kdo chce podobné rozmíšky pochopit, musí si uvědomit, jak přítomnost mezinárodních těžebních společností zničila tradiční kmenovou a sociální kulturu v Nigérii. Kvůli těžbě ropy se v posledních patnácti letech například zhoršila kvalita pitné vody natolik, že lidé pocházející z vesnic v okolí těžebních polí začali trpět různými nemocemi. Ještě horší je ale násilí, kvůli němuž tu umírá kolem patnácti set lidí ročně.

Shell přitom staví v deltě řeky Niger školy a nemocnice a podílí se na rozvoji infrastruktury. V posledních dvou letech firma takto investovala 58 milionů eur. Jenže veškeré sociální aktivity se omezují pouze na místa, odkud pocházejí dělníci pracující pro Shell, případně na kmeny, s nimiž firma jedná o odkoupení půdy. To vzbuzuje závist. Vesnice, jimž společnost školu či nemocnici nepostavila, útočí na ty, které to štěstí měly. A to přesto, že školy beztak většinou zůstávají prázdné – Shell sice financuje budovy, odmítá už ale platit učitele s tím, že je to věc vlády. Ta ale tvrdí, že na to nemá peníze. Země se přitom podílí na celosvětovém obchodu s ropou třemi procenty, což není málo. Jen pět států na světě vyváží více ropy než Nigérie; plyn a ropa zajišťují 95 procent zisku z celkového nigerijského exportu. Jenže spíš než ve státní pokladně končí peníze u zkorumpovaných členů vlády a úředníků. Rozvoji nigerijského venkova příliš nepomáhá ani zmíněná stavba silnic, protože je firma buduje hlavně tam, kde mohou sloužit jako dopravní infrastruktura pro ropná pole.

Není proto divu, že v oblastech těžby dochází k bojům. Časté jsou útoky na těžební zařízení a únosy zahraničních pracovníků, obvykle zaměstnanců Shell. Některé hlasy tvrdí, že těžebním společnostem i vládě tento stav vlastně vyhovuje, protože se bojí, že kdyby se místní obyvatelstvo sjednotilo, byl by to konec podnikání i černých příjmů. Připomeňme, jaký osud potkal nigerijského aktivistu Ken Saro-Wiwu, který žádal pro svoji etnickou menšinu z oblasti delty Nigeru větší autonomii a podíl na zisku z těžby; v roce 1995 byl popraven.

Delta řeky Niger, území obývané skoro čtyřiceti etnickými skupinami mluvícími více než dvěma sty padesáti dialekty, je dnes na pokraji občanské války. Jak vláda, tak Shell dávno ztratily nad vývojem kontrolu a místní konflikty nebude lehké zastavit.

Autor je publicista.