Zpráva o dobrém znásilnění špatné ženy

V kupé rychlíku Praha–Brno nás sedí pět a dobře oblečený čtyřicátník baví své dva kamarády anekdotami: „Potkají se dva známí: No teda, ta dovolená u moře byla hrozná, vedro, okradli nás, manželku znásilnili… – A kam pojedete příště? – Já ještě nevím. Ale žena chce znovu k moři.“ Trojice se směje, ohromný vtip. A jako šitý na míru naší cestě. Představa, že se ženě znásilnění vlastně líbí, případně si za něj přinejmenším může tak trochu sama, totiž u nás neexistuje jen ve vtipech. Vyznávají ji, alespoň v Brně určitě, i žalobci a soudci.

Hrozná ostuda

Rozsudek, jímž teď v létě brněnský soudce Aleš Dufek potrestal pachatele znásilnění, musel překvapit všechny, kdo o tu zprávu v hlavních denících zakopli. Násilník, který na útěku od oběti navíc najížděl autem na sbíhající se policisty a jednoho z nich zranil, totiž v souhrnu za oba zločiny dostal – podmínku. „Působil na mě dojmem, že už něco takového nikdy neudělá,“ vysvětluje svou mírnost soudce Dufek. Těžko ovšem říci, jak ke svému přesvědčení došel. Pachatel, úředník chomutovské radnice a bývalý náměstek tamního policejního ředitele Vladimír Záruba totiž během celého procesu neprojevil nad svým činem lítost a trval na tom, že šlo o normální byznys: prostě si koupil prostitutku a chtěl, co mu patřilo. Pro oběť to však úplně normální nebylo. Stanislava Bongilajová (25) šla sice s usedlým čtyřicátníkem zpočátku dobrovolně, když pak ale odmítla provádět…