V Haagu už bez Babiće

Sobotní smrt Slobodana Miloseviće nebyla jedinou smrtí, která minulý týden postihla mezinárodní soudní tribunál v Haagu. V pondělí se ve své cele oběsil Milan Babić, v 90. letech lídr vzbouřených chorvatských Srbů a prezident tzv. Republiky srbská Krajina. Možná ho dostihlo svědomí, možná neunesl tlak spoluvězňů, pro které byl „zrádcem“. Jedno je ale jisté: mezinárodní soudní tribunál pro bývalou Jugoslávii ztratil jednoho ze svých nejcennějších svědků. Milan Babić toho věděl hodně. Věděl hodně o Slobodanu Miloševićovi, o šéfovi jeho tajné služby Jovicovi Stanišićovi i o spoustě dalších obžalovaných. A hodně toho řekl.

Babić byl v životě skoro vším. Zubařem i politikem, komunistou i nacionalistou, stoupencem Miloševiće i jeho protivníkem. Byl vášnivým zastáncem nejbrutálnějšího etnického čištění i mužem, který nakonec prosil Chorvaty o odpuštění. V roce 1990 se veřejnosti takřka neznámý zubař z Kninu stal jeden z lídrů srbského povstání v Chorvatsku.

Babić byl arogantní, bezskrupulózní a nesnášenlivý. Jeho nenávistné výroky na adresu Chorvatů byly pověstné. S oblibou kreslil hranice Velkého Srbska. Byl ochoten bojovat tak dlouho, jak bude potřeba, a bez ohledu na oběti. V roce 1992 jeho extremismus vadil už i Miloševićovi – to když Babić odmítl přijmout mírový plán OSN a rozmístění mírových sil. Milošević ale rychle dokázal, kdo je skutečným pánem, a Babiće se zbavil. Ten…