V Jihlavě hráli Soukromé století
Přestože se neustále tvrdí, že na dokumentární film není nikde dost finančních prostředků, letošní ročník mezinárodního festivalu dokumentu, který včera skončil v Jihlavě, vybíral z 1100 přihlášených snímků. Mezi díly se objevil nový trend, ve kterém se filmaři podobají spíše archeologům. Prohrabávají staré soukromé archivy a ukazují nám jiné, mnohdy překvapivé pohledy na naši nedávnou minulost.
Přestože se neustále tvrdí, že na dokumentární film není nikde dost finančních prostředků, letošní ročník mezinárodního festivalu dokumentu, který včera skončil v Jihlavě, vybíral z 1100 přihlášených snímků. Mezi díly se objevil nový trend, ve kterém se filmaři podobají spíše archeologům. Prohrabávají staré soukromé archivy a ukazují nám jiné, mnohdy překvapivé pohledy na naši nedávnou minulost.
Filmová archeologie
To platí především pro projekt Jana Šikla Soukromé století, který si odvezl jednu z hlavních cen festivalu. Šikl už před deseti lety založil Archiv soukromé filmové historie, shromáždil amatérské filmy asi 150 rodin, ze kterých postupně vytváří často kontroverzní svědectví o naší minulosti. Během příštího roku tak budeme sledovat šest filmů, z nichž Král Velichovek a Tatíček a Lili Marlén byly na festivalu uvedeny ve světové premiéře.
Král Velichovek je přezdívka velkostatkáře Karla Saissera, Němce se Sudet, jehož oblíbený zeť, dentista, neúnavně zaznamenával dění na statku, rodinné i vesnické slavnosti a události na filmový pás. Díky tomu sledujeme předválečně idylický, pilnému sedlačení plně zasvěcený život Saissera, jeho ženy, pražské Němky, a jeho tří dcer. Hony na koroptve, práce na poli, výlovy rybníků, vánoční lití olova, výlety do Benátek a Berlína. I když při návštěvě Berlína roku 1934 vidíme všude viset hákové kříže, nijak to…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu