Kaleidoskop

„Řekněme, že prostě neplánuji smrt. A nezačal jsem s protiopatřeními včera,“ řekl Ray Kurzweil na dotaz týdeníku New Scientist, kolika let se hodlá dožít – sto padesáti? Dvou set? Kurzweil není blázen, přinejmenším leccos svědčí pro opak. Patří k nejvýznamnějším světovým odborníkům na umělou inteligenci a robotiku. Více se však v posledních letech zabývá všemožnými aktivitami směřujícími k prodloužení života. Začíná od sebe. Denně polyká přes 250 tablet s nejrůznějšími účinnými látkami a vitaminy. Jednou týdně si dopřeje větší dávku intravenózně. Nepije kávu, o jiných škodlivinách nemluvě. Tvrdí o sobě, že se cítí jako čtyřicetiletý a že v tomto stavu hodlá zůstat co nejdéle, v ideálním případě věčně. Na fotografii vypadá přiměřeně svému věku – je mu padesát šest. Kurzweil a jemu podobní uvažují takto: věda se v současné době rozvíjí tak rychle, že v blízké budoucnosti bude znát mnohem účinnější postupy k prodloužení života než dnes. Je tedy třeba žít dost dlouho, než dojde k technologickému skoku, využít jej k posílení těla i ducha, dožít se dalšího zásadnějšího pokroku a celý postup zopakovat. Aubrey de Grey, jiný počítačový vědec a genetik-samouk, podotýká: „Pokud se dožiji 110 let, pak myslím, že mám šanci přinejmenším padesát na padesát, abych tu byl do věku tisíce let – a možná mnohem déle.“ Skuteční specialisté na biologii stárnutí považují de Greye za blázna, Kurzweila přinejmenším za výstředního kolegu-vědce, který se…