Připomeňme si

Pro Němce byl Richard Fischman Žid, pro Čechy zas Němec. Oba to přitom mysleli s výčitkou a upřímně: Němci ho za ten původ zavraždili v Osvětimi a Češi za stejnou „vinu“ po válce okradli o majetek. Rozdíl je jeden: zatímco ti první uznali, že jednali špatně, ti druzí ne. Eliška Fischmanová (88) se patnáct let marně snaží vymoci na české justici spravedlnost pro svého mrtvého otce. Takže se rozhodla hledat zastání jinde. „Podala jsem žalobu k Evropskému soudu do Štrasburku,“ říká drobná bělovlasá dáma, která přežila holocaust. „Teď čekám, zda ji přijmou.“

Před čtyřmi lety to přitom vypadalo nadějně. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu tehdy jasně řekl, že veškerá obvinění, na základě kterých byl československému občanovi Richardu Fischmanovi po válce podle Benešových dekretů odebrán majetek, jsou vykonstruovaná. (Šlo o svědectví dvou sousedů z vísky Puklice na Jihlavsku, kteří tvrdili, že se u Fischmanů „před válkou mluvilo německy“. Na tomto základě se ze zavražděného vlastence stal „kolaborant“ a svědkové si rozdělili značnou část jeho majetku.) Po tomto očištění jména se zdálo, že se ledy konečně pohnou a paní Eliška dostane zpět rodinný zámeček, velkostatek i pole. Majetek na ni byl opravdu oficiálně přepsán. Puklická radnice se však postavila proti navrácení. V jejím čele stál komunista Ladislav Hos, shodou okolností vnuk…