Kdo drží opratě revoluce

Vchod do Madžlisu, íránského parlamentu, připomíná ošuntělou čekárnu předměstského nádraží. Ošlapané šedé běhouny, plastová křesílka a ve stěně čtyři přepážky, za nimiž nevrlí úředníci udílejí informace a oprávnění přístupu. Vedle vchodu visí velký plakát se snímkem hornaté tyrolské krajiny. Ale zdánlivý klid nesmí klamat. Po sedm let reformisté nečinně přihlíželi, jak konzervativci, tedy v íránském kontextu odpůrci demokratického uvolňování, systematicky budují své pozice. Nyní však, před volbami plánovanými na 20. únor, se začali sami volení zástupci obyvatel bouřit. Na protest proti škrtání kandidátů ze strany Strážců revoluce položila své mandáty více než třetina členů Madžlisu. Nad budoucností režimu a jeho další podobou visí velký otazník.

Férové a svobodné

Před čtvrtou odpoledne je čekárna skoro plná. Začínají návštěvní hodiny. Několik postarších mužů přijelo očividně z venkova, většinu ale tvoří redaktoři teheránských novin. Chtějí se setkat s reformními poslanci, kteří už skoro měsíc stávkují vsedě ve foyer plenárního sálu za „férové a svobodné volby“. Mnozí z nich byli počátkem ledna vyškrtnuti z kandidátských listin Radou strážců kvůli „nedostatečné věrnosti ústavě“. Koncem měsíce složili na protest své mandáty. Největší reformní strana, Fronta účasti na islámském Íránu, se připojila k bojkotu a 2. února odstoupila z voleb. Nicméně Rada…