Není lepší cesta, jak poznat svět

LÍDA HESOVÁ (1945) vystudovala Fakultu všeobecného lékařství v Brně. V 90. letech působila jako lékařka v Portugalsku, poslední čtyři roky spolupracuje s jednou z nejvýznamnějších světových humanitárních a zdravotnických organizací Lékaři bez hranic (Médecins sans frontieres, MSF); zúčastnila se mise na Kavkaze (2000), v Palestině (2002), v Etiopii (2003–4) a před nedávnem v uprchlických táborech v Polsku. Organizaci Lékaři bez hranic založila z podnětu Bernarda Kouchnera skupina francouzských lékařů v roce 1971 a od té doby pomáhá při odstraňování následků živelních katastrof i válek v krizových ohniscích po celém světě; před pěti lety jí byla udělena Nobelova cena míru. Lída Hesová žije v Liberci, je vdaná a má dceru a syna.

Právě jste se vrátila z mise organizace Lékaři bez hranic v uprchlických táborech na východě Polska, kde žijí především Čečenci. Jak to tam vypadá?

Nevalně. Jely jsme tam dvě, francouzská právnička a já. Zjišťovaly jsme, jací lidé tam jsou, v jakém fyzickém i psychickém stavu, v jakých podmínkách. Uprchlické tábory jsem zatím poznala v Ingušsku a v Palestině, kde to ovšem jsou spíš celá města slumů – některá existují nepřetržitě od roku 1948. Taky jsem zažila beduínské tábory: ve stanech z igelitu, na zemi písek. Nebo beduíny v přístřešcích z vlnitého plechu, kde je tak úzkostlivě čisto, jaké jsem v české…