Grebeníčkova bublina

Minulý týden napsala většina médií, že Miroslav Grebeníček „mění strategii“. Zprávy vyzněly tak, že předseda komunistů začíná mluvit o novém, kritickém pohledu na totalitní minulost, že sepsul vedení pražské KSČM za výroky při vzpomínkových oslavách u Gottwaldova hrobu, že zkrátka zásadně mění názory a vybízí bolševiky k reformám. Vzhledem k úpadku sociální demokracie a snaze komunistů o ovládnutí levice by taková taktika měla jistou logiku. Ve skutečnosti šlo spíš o selhání novinářů.

Grebeníčkovy výroky, pronesené k novinářům po zasedání ústředního výboru KSČM v Nymburce, byly klasicky „vytrženy z kontextu“. Dokud se na internetové stránce komunistů neobjevil přepis z příslušné tiskovky, přebíraly to zjednodušení jedny noviny od druhých, vyvozovaly dalekosáhlé závěry, zkrátka uchytila se fikce. Svým způsobem je to nebezpečné: žurnalisté (včetně autora těchto řádků) psali o něčem, u čeho nebyli, vzali vážně zprávy kolegů a rozšířili cosi, co mohlo komunistům zbytečně přihrát voliče.

Za lepší přetvářku

Dlouhodobě se v Česku píše, že v KSČM existuje reformní, středový a konzervativní proud – „modernisté“, „pragmatici“ a „stalinisté“. To je sice pravda, ale názorové rozdíly mezi lidmi, kteří ty proudy reprezentují, jsou z pohledu demokrata takřka zanedbatelné. Všechno jsou to vyznavači extrémních politických názorů, ideologové, populisté a demagogové, kteří překrucují historii …