Člověk na zemi je hostem

Bezmála po deseti letech přichází básník a překladatel Zbyněk Hejda (1930) s novou knížkou. Cesta k Cerekvi však není básnickou sbírkou a vlastně ani čerstvou „novinkou“. Jedná se totiž o prázdninové deníky z let 1960–62, které autor poztrácel a znovu nalezl teprve nedávno.

Hlavním územím Hejdovy Cesty k Cerekvi je letní zeměpíď Českomoravské vrchoviny, přesněji kraj kolem Horní Vsi, ze které pochází básníkův otec a v době deníků tam žil jeho strýc s tetou. Sám Hejda vymezil rodový horizont ve své básnické próze Nikoho tam nepotkám: „V blízkosti Horní Vsi, kde se narodil můj otec, v Cerekvi a v Dubenkách, jsou naše hroby. Tam nás ukládají. Cerekví, Dubenkami a Bezděčínem je uzavřen obzor tohoto kraje, jehož srdcem je srdce zvonu v Horní Vsi, který se rozezněl v hodině smrti mého otce.“ Toto území je vtaženo do deníků s neobyčejnou důvěrností, vroucností a s až umanutou detailní přesností.

Knížka připomíná vytržený drn času, v jehož kořínkách je zachyceno, navzdory prchavosti, cosi z materie života. Hejda si zapisoval sny, jména lesů a luk, počasí, příjezdy a odjezdy vlaků a autobusů, cesty na nádraží, výskyt hub, sousedské příběhy, denní práce, četbu, zaznamenával hovory a vyprávění. Zápisky to však nejsou upovídané a rozmělněné – podobně jako v Hejdových verších zůstává jen nezbytná haluz, výrazná střídmost a zkratkovitost. Když například Hejda napíše: …