Obrana obsedantních krajinářů

Provokativně laděný článek biologů Jana Zrzavého a Martina Konvičky Příroda versus krajina (Respekt č. 52/2003) přináší velmi závažnou námitku proti zalesňování zemědělsky marginálních ploch a připomíná hromadné mizení stanovišť mnoha přírodních druhů. Je proto dobré jej přivítat jako důležitý příspěvek do debaty o stavu české krajiny a přírody. Autoři si však bohužel neodpustili také několik ironických poznámek, které si zaslouží repliku. Jsou totiž sice efektní, ale poněkud nešťastně odklánějí čtenářovu pozornost špatným směrem.

Už samotný název textu je zavádějící. Autoři se jej sice snaží ospravedlnit tvrzením, že „péče o pěknou krajinu je často v rozporu se zájmy ochrany přírody“, už se však nenamáhají vysvětlit, co tou „péčí o pěknou krajinu“ vlastně mají přesně na mysli. Z kontextu by se snad dalo dovodit, že lokální sadovnické úpravy. Ty však s péčí o krajinu nemají nic společného. Snahu obou biologů postavit do konfliktu péči o krajinu a ochranu přírody je proto třeba odmítnout jako neodůvodněnou a nepřijatelnou. Všechny krajinotvorné programy, které tvoří základ dnešní péče o krajinu, totiž naopak jednoznačně vycházejí z potřeb druhové i obecné ochrany přírody. Podobně je z říše bujné fantazie také varování před „zhoubnou rekultivační lobby, živící se masovou produkcí anglických trávníků a stříbrných smrčků“. Produkcí stříbrných smrčků se totiž zabývají…