Slezák, Husák, Masaryk

Začátkem minulého týdne oznámil sociální demokrat Jan Slezák, že opustí pražskou městskou radu. V roce 1989 totiž velel rotě při potlačování protikomunistických demonstrací a teď se o tom začalo nějak moc psát a mluvit. Slezák zřejmě nechtěl, aby se média v jeho minulosti začala pečlivěji šťourat, a tak ohlásil rezignaci. Dosti polovičatou: nejdřív „dokončí rozdělanou práci“, pak půjde z rady, řadovým zastupitelem zůstane.

Jistěže česká demokracie nestojí a nepadá s tím, jestli jeden zkompromitovaný politik zůstane v pražském zastupitelstvu. Koneckonců, když ho tam lidé volili, o jeho minulosti už se vědělo. Jádro pudla je jinde: lidí jako Slezák je víc a ČSSD (i její koaliční partneři) ve vztahu k nim notoricky selhává. Chová se, bohužel, jako by si vepsala do programu, že bude hájit éru Husákova hnusného režimu „všemi dostupnými prostředky“.

Milosrdný plyn

Klub pražských zastupitelů ČSSD nevyzval bývalého esenbáka k odchodu, naopak ho podpořil a dal mu plnou důvěru. Pro rezignaci z rady se Slezák rozhodl sám – s odůvodněním, že média vytvořila neúnosný a nespravedlivý tlak a on nechce poškodit kolegy. V den jednání klubu poskytl Slezák fascinující rozhovor (Lidové noviny, 31. srpna) s „přibylovskými“ argumenty, které evidentně užil i na stranických jednáních. Najdeme tu třeba klasickou větu „my jsme pouze plnili rozkazy“ – pokud prý má někdo odpovědnost, tak politici. A když…