Krátké nohy jedné súdánské lži

Kofi Annan není známý tím, že by dával najevo svoje emoce. Neučinil tak ani minulý týden během své návštěvy v Súdánu. Aby na vlastní oči viděl bídu, v níž žijí lidé vyhnaní ze svých domovů v západní oblasti Dárfúru při vládou sponzorovaných brutalitách, vydal se do tamějšího tábořiště Meštel. Pracovníci OSN si to místo vybrali cíleně. Severodárfúrský Meštel patří mezi zhruba padesát neoficiálních tábořišť v celé provincii, kde běženci žijí bez pomoci humanitárních organizací. Ještě den před Annanovým příjezdem se na pruhu špinavého mokrého písku mezi řekou a hřbitovem tísnily čtyři tisíce hladovějících osob – tak to viděli aspoň pracovníci OSN, kteří si místo přišli obhlédnout.

Jenže když druhý den Annan přijel, tábořiště zelo prázdnotou. „Kde jsou lidé?“ zeptal se podle svědectví přítomných novinářů Annan, aniž vystoupil z auta, svého oficiálního průvodce Al-Noora Muhammada Ibrahima, ministra sociálních věcí provincie Severní Dárfúr. Odpověď zněla, že je o půlnoci převezli na náklaďácích do lepšího tábora Abušuku poblíž města El Fašer. „Ale jaképak že jsme je převezli kvůli dnešní návštěvě generálního tajemníka OSN,“ bránil se bohorovně ministr rozčileným Annanovým pobočníkům. „Nechtěli jsme ty lidi nechat dál žít v takových podmínkách,“ vysvětloval bez rozpaků.

Evidentní lež, vmetenou přímo do tváře, však Annan poté pouze komentoval slovy: „Jistěže to náhlé zmizení lidí je naší starostí. Snažíme se to vyřešit.…