Výsledky voleb do Evropského parlamentu měly na českou politiku stejný vliv jako rozbuška na svazek dynamitových náloží: vše bylo připraveno, správně namícháno a umístěno, jen se čekalo, kdy přijde jiskra. Výbuch tedy nastal, vláda se otřásá v základech, sociální demokracie propadla panice a malátná Unie svobody-DEU, která se nestačila schovat, dostala přímý zásah – proč vůbec unionisté kandidovali, když museli vědět, jak dopadnou?
Opozice se usilovně snaží, aby dynamit přivodil co nejrozsáhlejší destrukci, a předseda KSČM Miroslav Grebeníček už netrpělivě (a to u něj nebývalo zvykem) ohlašuje, že až usedne prach, odehraje se na troskách „souboj gigantů“ – komunistů a občanských demokratů. Do krátkého ticha po detonaci se spustilo davové volání po odchodu Vladimíra Špidly: jako by jeho rezignace na stranickou a(nebo) premiérskou funkci byla to hlavní, co ČSSD a celé domácí politice chybí. Špidlův pád prospěje především dvěma silám, komunistům a prezidentu Klausovi. Tento osud si ovšem mohutně zapříčinil i sám premiér.
I poker se musí umět
Vladimír Špidla měl požádat sněmovnu o důvěru hned po vyhlášení výsledků. Sundat vládu se ještě mnoha poslancům nechtělo, alespoň ne tak rychle. Nakonec to pod tlakem zevnitř ČSSD udělal. Teď už tím však získal jen týdenní odklad, v sobotu jde znovu na kobereček ústředního výkonného výboru ČSSD.
Problém je v tom, že premiér převzal od hráčů pokeru jenom proslulou nehybnou tvář.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
