Evropané před premiérou

Řekněme to rovnou: tento týden v noci z pátku na sobotu prožije Evropa a my s ní historický moment. Lidé odtržení od sebe v minulosti dvěma ničivými totalitami se sejdou pod společnou střechou, která jim nabízí v dějinách nebývalou svobodu a možnost spoluvytvářet další osud společného kontinentu. Západoevropská patnáctka se rozšiřuje o deset zemí, z nichž drtivou většinu ještě nedávno svírala sovětská říše zla, a definitivně tak končí rozdělení Evropy. Čeká nás možná neklidná, ale rozhodně zajímavá doba.

Všude nejlíp

Jak vlastně popsat svět, který se před námi otevírá? Ani pět dnů od vstupu to není jednoduché. Pro někoho je EU přirozeným domovem, pro jiné žalářem národů. Někdo v ní vidí zónu volného obchodu, někdo hračku evropských elit. Unie každému zrcadlí především to, co v ní chce vidět. Pokud však platí něco bezezbytku, je to fakt, že toto otevřené dílo změnilo Evropu k nepoznání – a jednoznačně k lepšímu. Stačí se trochu vrátit v čase. Dnešní Evropa se nedůvěřivě a opatrně začala setkávat v padesátých letech na pozadí hromad mrtvol druhé světové války. Pro zakládající šestku bylo úspěchem už to, že si její členové vzájemně předávali čísla o své produkci uhlí a oceli. Dnes bude mít Unie po půlstoletí míru pětadvacet členů a debata se točí okolo společné ústavy. Přitom to není tak dávno, co Němci potřebovali při cestě do Francie pas a pro studium ve druhé zemi…