Se zostouzením Spojených států, v jakém se nyní předhánějí západoevropští politici a publicisté, máme v zemích někdejšího tábora míru a socialismu letité zkušenosti. Až na pár krátkých období byla Amerika od konce 30. do konce 80. let českému lidu prezentována jako hlavní zdroj světového zla. Nenávistné karikatury strýčka Sama a plutokratů z Wall Streetu patřily k základním pilířům nacistické i komunistické propagandy. K bezprostřednímu kontaktu s americkým stylem života u nás došlo jen krátce mezi érami obou totalit v letech 1945–47, kdy americká potravinová pomoc v rámci UNRRA zachránila miliony zbídačelých Evropanů před hladem, a sympatie k USA šířily i hollywoodské filmy a koncerty jazzových kapel. Pak se ale opět zatáhla opona a Hlas Ameriky se dal s rizikem zatčení poslouchat jen z rozhlasu.
Objevovat Ameriku pro veřejnost dovolila KSČ vybraným intelektuálům až po roce 1963, kdy vyšly cestopisné črty básníka Miroslava Holuba, socioložky Ireny Dubské a trochu později i spisovatele Jiřího Muchy. Po roce 1968 se Spojené státy staly naším úhlavním nepřítelem potřetí, opona však už nebyla tak neprodyšná a v českých zemích navíc intenzivně žily legendy o amerických letech šedesátých. Jejich fascinující třeštění zcela zastřelo předchozí dekádu, zdánlivě konzervativní a nudnou. Jenže právě v 50. letech se za oceánem rozdávaly karty k nové partii amerických i globálních dějin, jež dosud…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
