“Říkají nám omylem Indiáni, protože koloniální pirát Kolumbus se kdysi na moři beznadějně ztratil a myslel si, že je v Indii. Dnes víme, že naši předkové by tehdy bývali udělali lépe, kdyby ho vzali za kalhoty a hodili zpátky do moře,” říká před kamerou s lehkým pohrdáním v hlase kultivovaný štíhlý padesátník s brýlemi, jinak náčelník kmenové rady. Podobná slova jako v dokumentu K místu počátku mohl návštěvník letošního ročníku festivalu Febiofest zaslechnout mnohokrát. Nabitému programu kralovala sekce filmů věnovaných severoamerickým Indiánům, obohacená přítomností samotných domorodých filmařů a zaštítěná podporou ambasády Spojených států. Hrané filmy i dokumenty z různých období se během festivalového týdne skládaly v jedinečné, ale smutné svědectví: mezi původními obyvateli severní Ameriky a bělochy, kteří kontinent během několika staletí zcela ovládli, se stále rozprostírá hluboká propast.
Bílý bratr Redford
Soužití Indiánů a přistěhovalců z Evropy reflektovala kinematografie vždy v závislosti na společenském klimatu a barvě kůže tvůrce. Nejznámějším žánrem, jakým se tématu zhostila popkultura už ve dvacátých letech minulého století, jsou samozřejmě westerny či “indiánky”. Převládající stereotypy a klišé ve vztahu k Indiánům v nich měly mnoho podob – rudí divoši tu často figurují jen jako exotická stafáž, tajemné nebezpečí z prérie, občas se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
