Ani napodruhé se politici nedokázali shodnout na nástupci Václava Havla. Už i deníky začaly ochabovat ve svém povinném zájmu, jeden dokonce na titulní stranu jako ilustraci k prezidentským volbám zařadil Ladovu rvačku v hospodě. A ještě ke všemu v pošmourné Praze celý den lezavě poprchávalo.
Přesto byl pátek 24. ledna dobrým dnem pro celou zemi. Touto temnou hodinkou, touto hlubinou trapnosti si patrně musel parlament projít – pokud se má po všech úskocích konečně dostavit katarze.
Polibek s dinosaurem
Kandidát hlavní vládní strany už podruhé neprošel ani prvním kolem. To je samo o sobě bláznivé. Za normálních okolností by se přece celá vládní koalice domluvila na paní nebo panu X a díky své pohodlné většině v obou komorách by zvolila hlavu státu na první pokus. Namísto toho jsme se ocitli v kolotoči tak nízkých obchodů, až se člověk zdráhal věřit vlastním očím. K politickému handlu se začaly nabízet dokonce i posty na Ústavním soudu, o nichž se během éry Václava Havla mělo za samozřejmé, že se udělují úctyhodným osobnostem a po zralé úvaze. Miloš Zeman, který kdysi jako premiér impozantně spílal komunistům do „politických dinosaurů“, nyní tytéž komunisty před zraky zděšeného publika ujišťoval, že zákaz spolupráce s totalitní stranou „vyčpěl“. K pocitu, že teď už je možné vše, chyběl jen brežněvovský polibek. Václav Klaus byl o poznání…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
