Ve společenské místnosti se na sedačkách přišroubovaných k podlaze tlačí asi třicet lidí. Běženci v táboře. Před několika týdny uprchli z domova před válkou a měli jediný cíl: dostat se z prokletého Čečenska někam, kde by šlo normálně žít. Cesta na vysněný západ Evropy je zavedla do Čech, přišli ale pozdě. Skulina ve hranicích s Evropskou unií se právě zavřela a oni uvízli mezi strohými stěnami zdejších „záchytných zařízení“. Vrátit zpět se nemohou, zůstat nebo jít dál taky ne. Co s nimi bude, nikdo neví.
Stín pomsty
Aslanovi (25), který z obav o svou bezpečnost nechce zveřejnit skutečné jméno, se téměř podařilo bez úhony přečkat první čečenskou válku v půli devadesátých let. Těsně před jejím koncem ho však do konfliktu vtáhl nemířený granát. Rusové tehdy v srpnu 1996 naslepo ostřelovali grozenské předměstí Černorečie a jednou z obětí palby byl i Aslanův otec. Aslan otce pochoval na dvorku, rodinná tragédie má však v čečenské společnosti ještě další rozměr – oběť vraždy je potřeba pomstít. Je to otázka cti. Aslan byl nejstarší syn.
Ruské jednotky odtáhly pár týdnů po osudové kanonádě, za tři roky byly ale zpátky a válka se rozhořela nanovo. Aslan mezitím založil vlastní rodinu, pomstít otce proto odešel k partyzánům do hor jeho šestnáctiletý bratr. V Aslanově domě se setkávali čečenští bojovníci a někdy tu ukrývali zbraně. Bratr padl v přestřelce s…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
