Uhl na stráži

Točit v České televizi dokumenty kritické k naší komunistické minulosti je čtrnáct let po převratu stále těžší. Takový je závěr z případu filmařky Kristiny Vlachové. Respekt v minulém čísle informoval o tom, že brněnské studio ČT vetovalo výrobu jejího dokumentu o zdlouhavém soudním procesu s vyšetřovatelem StB z 50. let Aloisem Grebeníčkem. Studio odmítlo Vlachovou s tím, že má dost vlastních námětů. Možná má, jen o nich nechce nikomu říct. Vlachová proto podala v této záležitosti stížnost na Radu ČT. Chtěla upozornit na nechuť dramaturgů vyrábět dokumenty o odboji proti komunismu a také se dozvědět, jestli brněnské studio neporušilo zákon o svobodném přístupu k informacím, když jí odmítlo sdělit konkurenční náměty.

Minulou středu Rada o stížnosti jednala. Zatímco o možném porušení zákona rozhodne generální ředitel ČT Jiří Janeček, k samotné dokumentární tvorbě Vlachové vystoupil bývalý přední disident, nynější člen Rady Petr Uhl: „Kristinu Vlachovou mám za zaujatou, stranickou osobu, která bohužel ve své televizní tvorbě propaguje násilí, pokud bylo spácháno proti komunismu. Toleruje ho, neodlišuje. Bylo to vidět v Králi Šumavy i jinde.“

To je šokující, absurdní výtka. Vlachová ve svých dokumentech odkrývá násilnou povahu komunistického režimu a konkrétně v Králi Šumavy ukazuje skutečný osud převaděčů do svobodného světa. Nebo jak propaguje násilí v dokumentu o životě a smrti generála Píky? A jak v dokumentu Věž smrti o bachařích v jáchymovském…