Od soudruha prezidenta s láskou

Zatímco pro většinu společnosti neznamená fakt, že květen je měsícem obětí komunismu, závažnější zprávu, pro bývalé politické vězně je to moment, kdy si připomínají umučené kamarády a léta pobytu v komunistických koncentrácích. Je to ale i chvíle, kdy si znovu sečtou, kolik trýznitelů bylo za své činy odsouzeno. Výsledek je tristní. Jen za uplynulé tři měsíce byli bez trestu posláni domů tři významní vykonavatelé bolševického teroru. Všichni byli propuštěni s tím, že se na ně vztahuje amnestie komunistických prezidentů. Přitom už před deseti lety Ústavní soud prohlásil, že je to nesmysl.

Novotného slovo platí

Nejde přitom o nějaké bezvýznamné případy. Spokojeně mohl například domů odejít Antonín Duba, který v padesátých letech velel komunistickému lágru Vojna. Podle svého návrhu zde navíc nechal vybudovat speciální korekci, které se říkalo bunkr. Tato kobka, kde se dospělý člověk nemohl narovnat, měla plochu jedenácti metrů čtverečních a byla bez oken. V jednu chvíli do ní bylo nacpáno i na třicet vězňů, kterým v létě na záda kapal rozpálený asfalt a v zimě byli nuceni stát po kolena ve zmrzlé vodě. Dalšími osvobozenými byli estébáci, kteří před jedenapadesáti lety zinscenovali „záškodnou činnost“ sedláků v Čisté, což mělo za následek jeden trest smrti a pět rozsudků od tří do dvaceti let. Díky amnestii zůstal bez trestu i komunistický prokurátor Ján Pješčak, který…