Víc než strapačky

V Praze existuje několik slovenských restaurací, třeba Posezení u Čiriny v Navrátilově ulici, kde vaří bývalá kuchařka prezidenta Havla. Ryze slovenská jídla jsou k mání také ve Slovenské restauraci v Hotelu Paulíny na Pankráci. Interiér je obložen světlým dřevem, u stolků proudí slovenština a v hloučku svých známých právě rozpráví herec Marián Labuda. Na jídelním lístku lze najít brynzovou pomazánku, smažený oštiepok, strapačky se zelím, korbáčiky a slovenskou klobásu. K pití jsou vína z Nitry a pivo z Topoľčan. Podobně jako je v Praze málo slovenských hospod, ani společné instituce bývalé federace nemají devět let po jejím pádu na růžích ustláno. Jen celní unie se snaží udržet jednotnou politiku vůči třetím zemím, paradoxem ale je, že pokud do EU vstoupíme dříve než Slováci, budeme pro ně muset zpřísnit režim na hranicích. Za „nadstandardní“ označují vzájemné aktivity jen ministři kultury. Slovenští studenti také využívají více než mládež jiných národů možnost studia na českých vysokých školách.

Minimalizujeme negativní dopady

Stálý sekretariát rady Celní unie sídlí v Bratislavě a v současnosti je jejím generálním ředitelem bývalý český ministr pro místní rozvoj Jaromír Císař. „Minimalizujeme negativní ekonomické dopady rozpadu československého státu. Na hranici se sice platí daň z přidané hodnoty, ale ne clo. Máme také se Slováky stejnou celní politiku vůči třetím zemím, diskutujeme s podnikatelskými kruhy,“ popisuje náplň práce unie Císař. V…