Garance klidného stáří

Téměř půl miliardy korun zmizelo nenávratně v uplynulých letech ze zkrachovalých penzijních fondů. Z původních 44 těchto fondů většina ukončila svou činnost sloučením se silnějším konkurentem. Nemalá část však dopadla stejně jako malé banky, investiční fondy či kampeličky - jejich prázdné slupky skončily v konkurzu. Zkrachovalým finančním společnostem se podobají ještě v jedné věci: v řadě z nich figurují stále stejní lidé, kteří dosud unikají potrestání. Dobrá zpráva pro střadatele zní, že dnes už by podobné vykradení hrozit nemělo. Za čtrnáct penzijních fondů, které zbyly na trhu a spravují vklady za 55 miliard korun, v drtivé většině ručí renomované zahraniční fondy a banky.

Záloha, nikoli tunel

Je pondělí 29. dubna, před jednací síní pražského městského soudu přechází vysoký prošedivělý muž. Je to Luděk Hůla (61), šéf zkrachovalého penzijního fondu Garance, kterému svěřily své úspory - přes 40 milionů korun - necelé 4 tisíce klientů. Fond skončil bez koruny a Hůlovi za porušování povinností při správě cizího majetku hrozí osmileté vězení. „Ty peníze se vrátí, nebojte se. Ale když o tom budete moc psát, můžete to zmařit,“ varuje Hůla. Většinu vkladů v Garanci převedl v únoru 1997 na svou firmu Medapa (mezitím také zkrachovala) a ta je vzápětí odeslala na účet do Švýcarska. Už tím podle obžaloby porušil zákon, který přesně určuje, kolik peněz smí fond do určitých finančních operací investovat. „Byla to jen záloha, to zákon umožňuje,“ hájí se…