Palcáty v Pentagonu

Washington, hlavní město Spojených států, působí liduprázdně, nicméně žije. V turistických lokalitách, jako je Kapitol, postávají jen ospalí policisté, ukrývající se před nezvykle ostrými slunečními paprsky posledních dní. V Kongresu a v poničeném Pentagonu to však vře aktivitou.Do 11. září mohl sídlo ministerstva obrany navštívit téměř každý. Ohromná pětiboká budova, v níž pracuje na dvaadvacet tisíc lidí, je městem ve městě. Funguje zde pošta, lékařská ordinace, jsou tu obchody s oblečením, počítači a hudbou. V podzemí je dokonce stanice metra - jeden z východů ústí přímo do nitra budovy. Dnes ovšem smí na této zastávce vystoupit pouze lidé s průkazem, z něhož je patrné, že zde pracují.Chodby jsou plné ruchu, neustále někdo někam pospíchá a něco hledá. Největší zmatek je v kantýně, kde stovky zaměstnanců v různých uniformách - námořnických, leteckých a pěšáckých - pojídají hamburgery. Vnucuje se dojem, že je právě tady vidět, proč lze Ameriku považovat za otevřenou zemi, která nezná výraznější národnostní nepokoje. U stolů sedí muži nejrůznějšího původu. Například armádní pilot, který se narodil v Indii. „Ani na chvíli mě nenapadlo, že bych měl mít v tomto ohledu problémy, proč vlastně?“ nechápe otázku a dál konzumuje svůj rychlý oběd.Obava, zda se někdo bojí dalšího útoku, je též odbývána nechápavě. „Teď nemůžeme být v bezpečnějším prostředí,“ říká jeden letec. Zaměstnance Pentagonu pobavilo, že budou poprvé v historii dostávat zvláštní příplatek za práci v rizikové…