Bratři v triku

Když ještě studenti věřili, že kapitalistickou společnost lze změnit v lidštější komunitu, kde se lidé nebudou slepě honit za penězi a zapomínat na přátelství a vstřícnost, setkali se ve městě nad Mohanem dva mladí lidé: Daniel Cohn-Bendit a Joschka Fischer. Ten první studoval na Sorbonně a jednu chvíli se dokonce stal ve Francii na dva týdny l'enemi capital (nepřítel státu č. 1), ten druhý - trochu neohrabaný řeznický rváč - zase vynikl při divokém obsazování prázdných domů, za což ho obdivovaly holky. A zatímco Daniel vysvětloval Joschkovi teorie Herberta Marcuseho, Joschka učil Daniela obraně vůči policejním obuškům. Drzý, ale mírumilovný Daniel od Joschky pochytil mravy tribuna lidu a Joschka zase od Daniela odkoukal v Německu málo rozšířené umění vtipné a ironické rétoriky. Čas ubíhal. Ze společné politické revoluce obou přátel se v praxi prosadila hlavně revoluce sexuální, ostatní zůstalo víceméně při starém. Po deseti letech přátelství se oba rozhodli dělat politiku v parlamentu - Joschka tu velkou, ministerskou, Daniel tu malou, na radnici velkého města. První velký úspěch sklidil Joschka, když jako novopečený ministr Hesenska provedl parlamentní přísahu v adidaskách. Další růst kariéry mu přinesl ochraptělý hlas a rétorickou dovednost. Stal se nedesignovaným šéfem strany Zelených, která si dnes bez jeho svolení nedovolí ani smrknout. Unaven třemi manželstvími a nadváhou začal joggovat, shodil 35 kilogramů a stal se idolem domácích mas. A pak se dal na dráhu…