Brusel, opuštěné město

Stojíte úplně sami na chodbě, po níž jinak pobíhají tisíce lidí. Z nekonečné řady kanceláří sem obvykle doléhají rozhovory v jedenácti jazycích, zvoní telefony, vrčí počítače, za zády cinkají výtahy, které chrlí další a další funkcionáře… a najednou se nic z toho neděje. Z pootevřené místnosti na konci chodby zaslechnete dva šeptající ženské hlasy. Ticho v hlavním sídle Evropské komise v Bruselu je tak nápadné, že se instinktivně snažíte nerušit. Zaklepání na dveře se v té chvíli podobá ráně kladivem.Co se stalo? V podstatě nic, jenom je srpen. Evropské instituce převzaly francouzský model volna pro státní zaměstnance a tak jsou celý měsíc prázdniny. Třicet tisíc úředníků od komisařů až po recepční se rozjelo domů. Vrata Rady ministrů, nejmocnějšího orgánu patnáctky, jsou zamčená na visací zámek. V budově sedí vrátný, ale nemá koho pouštět ani ven, ani dovnitř. V komisi je pouze pohotovostní služba.Venku, pokud se zrovna nepohybujete v historickém centru belgické metropole, potkáte jen místní. To znamená, že se dorozumíte buď francouzsky nebo vlámsky, anglicky jen s velkými obtížemi.Jako mávnutím kouzelného proutku zmizely i pravidelné ranní a večerní zácpy v ulicích. Mnoho lidí proto přesedlo z autobusů na kolo, protože bruselský vzduch se najednou dá dýchat. Starousedlíci si v posledních letech zvykli trávit celý srpen doma. Mají totiž jedinečnou možnost vychutnat si Brusel takový, jaký ho dalších 11 měsíců nebudou znát: jako příjemné místo pro život.Pro…