Znovuzrozený porod

Když režisérka Věra Chytilová ukázala ve své Hře o jablko českým mužům, jak probíhá porod, způsobila většině z nich kruté bolení břicha. Vypadalo to opravdu děsivě: bílé chladné stěny, hluk, ostré světlo, lékaři ve sterilních rouškách třímající v rukou leskle strašlivé nástroje, úpící rodičky narážející do sebe v nehostinných chodbách - a na konci všeho křičící děti, vítané na svět neurvalým plesknutím obrovské dospělé dlaně. Film je třicet let starý, ale věrně zachycená atmosféra se v mnoha zdejších porodnicích za tu dobu příliš nezměnila. Matky i doktoři v řadě civilizovaných zemí se přitom už dlouho těší zjištěním, že děti lze většinou porodit bez stresu a lékařských „zákroků“. Do Čech se zpráva, že porod není nemoc, donesla už počátkem devadesátých let. Bylo však třeba dlouhého tlaku poučených matek, aby se prolomila doktorská nechuť opustit vyježděné koleje. Takže fenomén známý pod jménem „přirozený porod“ začíná do agendy tuzemských porodníků zvolna pronikat až teď. Jak ten zázrak vlastně vypadá a kdo má dnes možnost ho prožívat?

Děti, máte sestřičku

Na opačném konci spektra než hrdinky zmíněné Hry o jablko se nedávno ocitli například rodiče dnes tříměsíční Anežky Pluhařové ze středočeské Kosoře. Jejich dcera se narodila doma. Nešlo přitom o nedopatření, nýbrž o vědomý akt. Třicetiletá středoškolská učitelka Pavla Pluhařová a její o rok starší manžel, architekt Leoš, patří k lidem, kteří věří tomu, že porod není nemoc, a pokud probíhá…