Literatura jako akce

Když si na tomto místě před čtrnácti měsíci lámal kolega Jiří Peňás hlavu nad smyslem a pozadím anonymních milostných dopisů, které byly zveřejňovány na reklamních plochách ve vozech pražského metra, zvažoval vtipně různé formy potrhlosti, které by mohly přimět zámožného inzerenta k takto výstřednímu dobývání ztracené lásky, ale nakonec dospěl k přesvědčení, že jde o reklamu na reklamu. Kritikovy pochybnosti se ukázaly jako oprávněné. Už před několika týdny připomenul milostné dopisy z metra český tisk v souvislosti s podezřením, že je napsal Michal Viewegh, aby navnadil publikum ke koupi svého nového románu. Ten nyní s názvem Román pro ženy opravdu vyšel, přičemž jedna z dějových linií rozvíjí příběh naznačený v dopisech. Vše bylo skvěle načasováno a kniha se stala snad největší senzací pražského veletrhu Svět knihy.Autor na přebalu tvrdí, že dopisy loni sepsal na zakázku agentury Rencar pro jednorázovou reklamní akci. Nápad s jejich románovým využitím prý dostal, teprve když pozoroval, jakou zvědavost vyvolaly. Můžeme mu věřit, ale nemusíme. Nelze jistě vyloučit, že projekt zamilovaných dopisů vymysleli reklamní odborníci, aby demonstrovali, že reklama nemusí sloužit jen materiální ziskuchtivosti, čímž by poněkud zlidštili její image. V takovém případě by ovšem Viewegh sehrál dosti spornou roli vykutáleného umělce, který vzácně nezištnou ideu bezelstných podnikatelů zneužil k propagaci vlastního zboží a hamižně si tak v nekalé soutěži s jinými literáty navýšil zisk z…